dnes je 8.11.2024

Input:

č. 410/2004 Sb. NSS, Starobní důchod: splnění podmínky výchovy dítěte

č. 410/2004 Sb. NSS
Starobní důchod: splnění podmínky výchovy dítěte
k § 32 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
Předpoklad „osobní péče o dítě“ pro splnění podmínky výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod znamená soustavnou a aktivní osobní péči ženy o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti, resp. pěti roků. Tato podmínka není naplněna, pokud soud svěřil dítě do péče otce, který za tuto péči nese odpovědnost, dítě pobývalo u otce, a žena (matka) a dítě byly tak od sebe odděleny, a to i když žena (matka) dítě navštěvovala, projevovala o něj zájem, přispívala na jeho výživu otci, a podílela se tedy na výchově dítěte.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č.j. 3 Ads 37/2003-49)
Věc: Věra L. v J. proti České správě sociálního zabezpečení o starobní důchod, o kasační stížnosti žalobkyně.

Rozhodnutím žalované ze dne 7. 11. 2002 byl žalobkyni odňat starobní důchod, neboť žalobkyně dosáhne důchodového věku až ke dni 2. 3. 2006. Při určení důchodového věku žalobkyně vyšla žalovaná z toho, že žalobkyně vychovala dvě děti. Třetí dítě, syn Vítězslav narozený dne 19. 2. 1991, byl od 1. 7. 2000 svěřen do výchovy otce, přičemž osobní péče žalobkyně o syna fakticky skončila dnem 30. 6. 2000. Tuto skutečnost žalobkyně ve své žádosti o starobní důchod neuvedla, a proto jí žalovaná přiznala důchod již od 1. 1. 2002. Žalovaná tedy současně rozhodla o povinnosti žalobkyně vrátit přeplatek na důchodu ve výši 51 385 Kč.
Žalobkyně se u Krajského soudu v Českých Budějovicích domáhala zrušení rozhodnutí žalované; namítala, že o syna Vítězslava pečovala osobně od jeho narození až do 24. 10. 2001, kdy byla v důsledku neúnosných podmínek, vytvářených jejím manželem, donucena odstěhovat se z domku, ve kterém do té doby všichni žili.
Krajský soud v Českých Budějovicích dne 28. 4. 2003 žalobu zamítl. Po důkladném dokazování (zejm. opatrovnickým spisem, výslechem otce nezletilého a dalšími listinami) soud ohledně sporné skutečnosti, tj. dne faktického ukončení osobní péče o syna Vítězslava, uzavřel tak, že žalobkyně o syna přestala osobně pečovat dne 30. 6. 2000.
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích napadla žalobkyně (dále „stěžovatelka“) kasační stížností. Namítala nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], zejména otázky obsahu termínu „výchova dítěte“ či „osobní péče“. Skutečnost, že opatrovnický soud za určitých okolností musí rozhodnout o tom, že se dítě „právně“ svěřuje do péče jednoho z rodičů, nemůže automaticky znamenat, že výchova dítěte druhým z rodičů končí. Stěžovatelka rovněž uvedla, že opatrovnický i rozvodový spis obsahují řadu účelových tvrzení, která byla výsledkem sporu o syna.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
Z odůvodnění:
Rozhodování soudu o kasační stížnosti je ovládáno principem kasace; soud tedy provádí jen důkazy nezbytné k tomu, aby mohl rozhodnout. V rámci své přezkumné činnosti sleduje, jak soud, který ve věci rozhodoval, zhodnotil důkazy, jak se vypořádal s tvrzením žalobce a důkazy navrženými či předloženými, zda okruh skutečností, které v řízení měly být
Nahrávám...
Nahrávám...