č. 3243/2015 Sb. NSS, Řízení před soudem: soudní přezkum důvodů zdanění výsluhového příspěvku
č. 3243/2015 Sb. NSS
Řízení před soudem: soudní přezkum důvodů zdanění výsluhového příspěvku
Daňové řízení: zdanění výsluhového příspěvku
k zákonu č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění účinném do 31.12. 2011
k § 36 odst. 2 písm. v) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 346/2010 Sb.*)
k § 237 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád
Rozhodnutí o přiznání či o úpravě výše výsluhového příspěvku podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, jehož součástí je pro dobu po 31.12. 2010 i výrok o výši vyplácené dávky [po srážce daně provedené podle § 36 odst. 2 písm. v) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů], není nicotným právním aktem.
K žalobní námitce je soud povinen přezkoumat tento výrok v celém jeho rozsahu; právo poplatníka bránit se proti nesprávnému postupu plátce daně stížností podle § 237 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, tím není dotčeno.
(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2015, čj. 9 As 40/2014-39)
Prejudikatura: č. 3000/2014 Sb. NSS.
Věc: Juraj S. proti Ministerstvu obrany o výsluhový příspěvek, o kasační stížnosti žalobce.
Rozhodnutím ze dne 25. 2. 2011 zvýšil Vojenský úřad sociálního zabezpečení (správní orgán I. stupně) podle § 137 a § 142 zákona o vojácích z povolání žalobci jeho výsluhový příspěvek ode dne 1.1.2011 o 172 Kč na částku 8 971 Kč měsíčně. Zároveň mu sdělil, že od téhož dne podléhá výsluhový příspěvek 15% zvláštní sazbě daně podle § 36 odst. 2 písm. b) zákona o daních z příjmů, která v jeho případě činí 1 345 Kč. Poté deklaroval, že žalobci náleží k výplatě částka 7 626 Kč měsíčně.
V námitkách podaných proti tomuto rozhodnutí žalobce uvedl, že mu byl výsluhový příspěvek přiznán ke dni 1. 7. 2005 a podle § 143 odst. 10 zákona o vojácích z povolání by mu měly výsluhové náležitosti náležet za podmínek platných ke dni zániku služebního poměru vojáka. Zdaněním výsluhového příspěvku dochází k jeho faktickému snížení a tím i k porušení závazku ze strany České republiky v oblasti výplaty příspěvku. Takový postup považoval žalobce za protizákonný a protiústavní, neboť tím byl ze strany státu porušen princip ochrany legitimního očekávání a důvěry v dodržení ujednaného. Došlo tím také k zásahu do jeho majetkového práva ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.).
Námitky žalobce byly zamítnuty a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 4. 2011. V něm se žalovaný neztotožnil s právním názorem žalobce, že zdanění výsluhového příspěvku je v rozporu s § 143 odst. 10 zákona o vojácích z povolání. Toto ustanovení pouze určuje právní režim při posouzení podmínek pro přiznání příspěvku, na jeho další úpravy nemá žádný vliv. Stejně tak nesdílel jeho názor o zásahu do majetkových práv. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně se výsluhový příspěvek žalobci nesnížil, orgán sociálního zabezpečení pouze realizoval rozhodnutí státu srážet z uvedené dávky daň.
Žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 11. 2013, čj. 3 Ad 7/2011-42. V něm se ztotožnil s argumenty obsaženými v…
