č. 3117/2014 Sb. NSS, Stavební řízení: dodatečné povolení stavby
č. 3117/2014 Sb. NSS
Stavební řízení: dodatečné povolení stavby
k § 18 odst. 5 a § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)*)
K dodatečnému povolení stavby dle § 129 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006, ve znění účinném do 31.12. 2012, provedené bez příslušného rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu v nezastaveném území nepostačuje, je-li tato stavba formálně označena v žádosti o dodatečné povolení a v projektové dokumentaci jako jedna z těch staveb, které lze dle taxativního výčtu uvedeného v § 18 odst. 5 stejného zákona v nezastaveném území umisťovat (např. jako stavba informačního centra), ale musí být jednoznačné prokázáno, že se materiálně o takovou stavbu skutečně jedná a že veřejný zájem na jejím provozování převažuje nad veřejným zájmem na ochraně nezastavěného území. Důkazní břemeno k prokázání těchto skutečností přitom nese žadatel o dodatečné povolení stavby (tj. stavebník nebo vlastník stavby).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2014, čj. 5 As 161/2012-36)
Věc: Obec Pasohlávky proti Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, za účasti 1) Jaroslava M. a 2) Petra D., o dodatečné povolení stavby, o kasační stížnosti žalobkyně.
Dne 16. 6. 2011 Městský úřad Pohořelice (stavební úřad) osobě zúčastněné na řízení 1) dle § 129 odst. 3 a § 115 stavebního zákona z roku 2006 dodatečně povolil stavbu „Informační turistické centrum na pozemku parc. č. 5148 v kat. území Mušov“.
Rozhodnutím ze dne 14. 11. 2011 žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu.
Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně, který ji rozsudkem ze dne 5. 12. 2012, čj. 31 A 84/2011-88, zamítl.
Krajský soud dle obsahu spisového materiálu konstatoval, že v rozhodné době platný územní plán sídelního útvaru Pasohlávky schválený zastupitelstvem obce dne 20. 11. 1995, včetně jeho změny č. 1 schválené dne 19. 12. 2002, řešil pouze zastavěnou část obce a v širších vztazích vymezoval jen systém ekologické stability. Pozemek, na němž je umístěna předmětná stavba informačního turistického centra, se nachází v části katastrálního území Mušov, jež je zakreslena na výkresu č. 6 územního plánu, kde však nejsou pro jednotlivé funkční plochy stanoveny regulativy funkčního využití území. Vzhledem k tomu, že nejde o pozemek zahrnutý do zastavěného území nebo do zastavitelné plochy, je možné jej dle § 2 odst. 1 písm. f) stavebního zákona z roku 2006 považovat za nezastavěné území. Ačkoliv stavební zákon z roku 2006 vychází ze zásady ochrany nezastavěných území za účelem snižování nebezpečí nevratného procesu jejich přeměn, nelze dle krajského soudu souhlasit s názorem žalobkyně, že v území, na němž se stavba nachází, nelze umisťovat a stavět žádné stavby. Výčet staveb, které je možné umisťovat v nezastavěném území, je vymezen v § 18 odst. 5 stavebního zákona z roku 2006, přičemž dle tohoto ustanovení lze v nezastavěném území v souladu s jeho charakterem umisťovat mj. ekologická a informační centra.
Pokud žalobkyně v žalobě namítala, že předmětná stavba je umístěna na tzv. rozvojové ploše, na které údajně nelze umisťovat žádné stavby, nikterak toto…
