č. 2805/2013 Sb. NSS, Řízení před soudem: přezkum rozhodnutí Vězeňské služby
č. 2805/2013 Sb. NSS
Řízení před soudem: přezkum rozhodnutí Vězeňské služby
k § 4 soudního řádu správního ve znění zákonů č. 22/2004 Sb., č. 127/2005 Sb., č. 159/2006 Sb., č. 216/2008 Sb. a č. 118/2010 Sb.
k § 76 odst. 5 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů (v textu jen „zákon o výkonu trestu odnětí svobody“)
K rozhodování o žalobách proti rozhodnutím Vězeňské služby je dána pravomoc soudů ve správním soudnictví (§ 4 s. ř. s.). Nic na tom nemění ani § 76 odst. 5 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2012, čj. 8 As 48/2012-50)
Prejudikatura: Nález Ústavního soudu č. 341/2010 Sb.
Věc: Milan P. proti Vězeňské službě České republiky o uložení kázeňského trestu, o kasační stížnosti žalobce.
Vychovatel Vězeňské služby České republiky, Věznice Mírov, rozhodnutím ze dne 24.8.2011 uložil žalobci kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení na 5 dnů, s výjimkou doby stanovené k plnění úkolů programu zacházení, podle § 46 odst. 3 písm. f) zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Žalobce byl kázeňsky potrestán za to, že se dne 21. 1. 2011 bezdůvodně odmítl podrobit znaleckému zkoumání duševního stavu. Speciální pedagog Vězeňské služby České republiky, Věznice Mírov, rozhodnutím ze dne 25. 8. 2011 zamítl stížnost žalobce proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu.
Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě domáhal přezkoumání rozhodnutí o uložení kázeňského trestu. Krajský soud usnesením ze dne 12. 1. 2012, čj. 22 A 202/2011-28, postoupil věc Městskému soudu v Praze s tím, že o věci přísluší rozhodovat Vězeňské službě České republiky, nikoliv Věznici Mírov, která je pouze její organizační složkou. Vězeňská služba sídlí v Praze, tj. mimo obvod Krajského soudu v Ostravě. Krajský soud doplnil, že si byl vědom existence § 76 odst. 5 zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Určení příslušnosti okresních soudů ovšem pokládal za neodstraněný pozůstatek právní úpravy přijaté před nabytím účinnosti soudního řádu správního.
Žalobce (stěžovatel) napadl usnesení o postoupení věci kasační stížností, v níž poukázal na § 76 odst. 5 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, jímž je založena příslušnost okresních soudů a Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje. Stěžovatel se proto domníval, že by postoupením věci bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listiny“).
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti vyjádřil souhlas s postoupením věci Městskému soudu v Praze. Místní příslušnost soudu se posuzovala podle § 7 odst. 2 s. ř. s. ve znění účinném do 31. 12. 2011 dle sídla správního orgánu, který rozhodl v posledním stupni. Jednotlivé věznice nemají samostatnou právní subjektivitu, proto je žalovaným správním orgánem Vězeňská služba České republiky. Odkaz stěžovatele na § 76 odst. 5 zákona o výkonu trestu odnětí svobody nemohl podle žalovaného obstát s ohledem na zásadu lex posterior derogat priori.
Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
… 