č. 2662/2012 Sb. NSS, Sociálně-právní ochrana dětí: neoprávněné zprostředkování osvojení
č. 2662/2012 Sb. NSS
Sociálně-právní ochrana dětí: neoprávněné zprostředkování osvojení
k § 19 odst. 2, § 48 odst. 2, § 59f odst. 2 písm. b) a odst. 3 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění zákonů č. 320/2002 Sb., č. 518/2002 Sb. a č. 134/2006 Sb.
Osoby pověřené výkonem sociálně-právní ochrany dětí mohou vykonávat sociálně-právní ochranu dětí pouze na základě a v rozsahu svého pověření, který je explicitně vymezen zákonem (§ 48 odst. 2 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí). Jestliže pověřená osoba zajistí seznámení rodičů byť nenarozeného dítěte, které má být podle záměru rodičů nabídnuto k osvojení, s potenciálními budoucími osvojiteli, pak se jedná o porušení zákazu zprostředkování osvojení, které je zákonem sankcionováno jako jiný správní delikt [§ 19 odst. 2, § 59f odst. 2 písm. b) a odst 3 citovaného zákona ve znění účinném od 1. 6. 2006].
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2012, čj. 3 Ads 144/2011-163)
Prejudikatura: č. 2024/2010 Sb. NSS., č. 2562/2012 Sb. NSS.
Věc: Občanské sdružení Fond ohrožených dětí proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.
Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor sociálních věcí a zdravotnictví uložil dne 16. 11. 2007 žalobci v souladu s § 59f odst. 2 písm. b) a § 59f odst. 3 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, pokutu ve výši 160 000 Kč za správní delikt neoprávněného zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče. Toho se žalobce dopustil tím, že prostřednictvím svých zaměstnankyň (paní M. a paní T.) zprostředkoval v únoru 2007 schůzku paní K. s manžely H. (jako s osobami vhodnými stát se osvojiteli v té době ještě nenarozeného dítěte paní K.). Mezi paní K. a manžely H. bylo dojednáno, že k usnadnění procesu osvojení bude souhlasným prohlášením určeno otcovství pana H. k dosud nenarozenému dítěti paní K., k čemuž došlo na matrice Úřadu městského obvodu Plzeň 3. Ve druhé polovině března 2007 pracovnice žalobce paní M. zajistila paní K. nástup do porodnice v Rakovníku, kde mělo po narození dítěte dojít k jeho předání do péče manželů H. K předání dítěte však nedošlo, neboť paní K. si svůj záměr dát dceru do osvojení rozmyslela a ponechala si ji ve své péči. Paní K. následně podala u Okresního soudu Plzeň-město žalobu na popření otcovství pana H. k nezletilé A., přičemž pan H. s popřením svého otcovství k dítěti souhlasil s odůvodněním, že k souhlasnému prohlášení o určení otcovství přistoupil pouze pro usnadnění osvojení dítěte. Obdobně tomu bylo i v případě paní P. a manželů Š., kde plzeňská pobočka žalobce zprostředkovala osobní seznámení zájemců o osvojení manželů Š. s paní P. Ke schůzce došlo v 1. polovině roku 2007 v jedné z plzeňských restaurací za přítomnosti pracovnice žalobce paní M. Manželé Š. však po schůzce od záměru osvojit dítě ustoupili.
Proti výše uvedenému rozhodnutí I. stupně se žalobce odvolal. Žalovaný dne 7.11. 2008 toto rozhodnutí změnil co do výše pokuty za spáchaný správní delikt (pokutu svým rozhodnutím snížil na částku 80 000 Kč). Ve svém rozhodnutí žalovaný citoval § 19a odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, který upravuje rozsah…
