č. 2122/2010 Sb. NSS, Správní trestání: zánik odpovědnosti za správní delikt
č. 2122/2010 Sb. NSS
Správní trestání: zánik odpovědnosti za správní delikt
Rozhlasové a televizní vysílání: běh prekluzivní subjektivní lhůty
Správní řízení: vydání rozhodnutí kolegiálním orgánem
k § 109 odst. 2 soudního řádu správního
k § 19 a § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu (č. 500/2004 Sb.)*)
k § 8 odst. 5 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů**)
I. K zániku odpovědnosti za správní delikt uplynutím času (prekluzi) přihlíží správní soudy všech stupňů z úřední povinnosti.
II. Počátek běhu prekluzivní subjektivní lhůty ve smyslu § 8 odst. 5 zákona. č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, je dán okamžikem vědomosti o skutkových okolnostech v takovém rozsahu, který umožní předběžné právní zhodnocení, že došlo k porušení zákona jako takového.
III. Vydáním rozhodnutí ve smyslu § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu z roku 2004 je i u kolegiátního orgánu předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle § 19 téhož zákona.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2010, čj. 7 As 11/2010-134)
Prejudikatura: č. 329/2004 Sb. NSS, č. 845/2006 Sb. NSS a č. 1851/2009 Sb. NSS; Soudní judikatura ve věcech správních č. 317/1998, č. 553/1999 a č. 684/2000.
Věc: Akciová společnost WALMARK proti Radě pro rozhlasové a televizní vysílání o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobkyně.
Žalovaná svým rozhodnutím vydaným dne 7.11. 2007 uložila žalobci jako zadavateli reklamy na přípravek PROSTENAL (mutace 11), vysílané na televizních programech televize Prima, Nova a ČT 2 v průběhu roku 2006, pokutu ve výši 100 000 Kč podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o regulaci reklamy, za porušení § 5d písm. d) téhož zákona.
Žalobce proti rozhodnutí žalované podal žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji svým rozsudkem ze dne 26. 6. 2009 zamítl. Dospěl k závěru, že žalobce uvedl spotřebitele v omyl obsahem prezentované reklamy bez ohledu na pravdivost či nepravdivost působení propagovaného výrobku, tedy že je odpovědný za spáchání správního deliktu.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, v níž napadl rozsudek v celém rozsahu pro nepřezkoumatelnost, resp. vadu řízení spočívající v tom, že soud měl zrušit napadené rozhodnutí žalované, neboť bylo stiženo stejnou vadou, pro kterou Nejvyšší správní soud zrušil předchozí rozsudek městského soudu (viz rozsudek NSS ze dne 11. 12. 2008, čj. 7 As 55/2008-81). Nejvyšší správní soud v odůvodnění svého zrušovacího rozsudku konstatoval, že žalovaná posuzovala reklamu na přípravek PROSTENAL, vysílanou opakovaně v průběhu roku 2006, podle právní úpravy zákona o regulaci reklamy účinné do 25. 1. 2006, přičemž k důvodu aplikace zákona v daném účinném znění se nikterak nevyjádřila, i když otázka aplikace nebyla jednoznačná, ž tohoto důvodu se stěžovatel domníval, že městský soud nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího správního soudu, když rozhodnutí žalované nezrušil a nevrátil věc k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní…