č. 2097/2010 Sb. NSS, Správní řízení: pořizování zvukového záznamu v průběhu ústního jednání; pořádková opatření
č. 2097/2010 Sb. NSS
Správní řízení: pořizování zvukového záznamu v průběhu ústního jednání; pořádková opatření
k čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky
k § 45 odst. 2 správního řádu (č. 71/1967 Sb.)*)
Správní řád z roku 1967 nezakazoval účastníku správního řízení pořídit si zvukový záznam průběhu ústního jednání. Pořizování zvukových záznamů ústního jednání totiž nijak neupravoval ani ve vztahu ke správnímu orgánu, ani ve vztahu k účastníkům řízení či jiným zúčastněným osobám. To však neznamenalo, že pro nedostatek právní úpravy bylo takové jednání účastníka řízení bez dalšího nepřípustné, respektive zakázáno (čl. 2 odst. 4 Ústavy). Jen v pořizování zvukového záznamu výpovědi svědka v průběhu ústního jednání účastníkem správního řízení, k němuž svědek nedal souhlas, nelze bez dalšího spatřovat rušení pořádku jednání hrubým způsobem ve smyslu § 45 odst. 2 správního řádu z roku 1967 odůvodňující vykázání účastníka správního řízení z místa jednání a pokračování v jednání v jeho nepřítomnosti.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, čj. 5 As 37/2009-94)
Věc: Ivo M. proti Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalovaného.
Žalobce byl rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 18. 10. 2005 uznán vinným ze spáchání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22 odst. 1 písm. e) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, kterého se dopustil tím, že dne 11. 2. 2005 jako řidič osobního automobilu nerespektoval svislé dopravní značení IP 12 se speciálním označením O 1 - vyhrazené parkoviště pro vozidla přepravující osobu těžce postiženou nebo těžce pohybově postiženou, a parkoval v místě tohoto dopravního značení s vozidlem bez speciálního označení O 1, čímž porušil § 4 písm. a), § 4 písm. b), § 4 písm. c), § 27 odst. 1 písm. o) a § 67 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu).
Žalobce byl rozhodnutím správního orgánu I. stupně uznán také vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích, kterého se dopustil tím, že dne 23. 4. 2005 jako chodec přecházel pozemní komunikaci o více jízdních pruzích v místě, kde není vyznačen přechod pro chodce, šikmo k ose vozovky, čímž porušil § 4 písm. b) a § 54 odst. 2 zákona o silničním provozu. Za tyto přestupky byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 300 Kč a byla mu uložena povinnost nahradit státu náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 1. 2006 odvolání žalobce zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě. V žalobě, obdobně jako předtím v odvolání, namítal, že byl vykázán z jednání o přestupku, s odůvodněním, že „[...] vytáhl diktafon a chtěl si řízení nahrát“ a dále, že úřednice projednávající přestupek mu sdělila, že s ním končí jednání z důvodu, že měl zapnutý diktafon. Z tohoto protizákonného jednání úřad nevyvodil žádné…
