dnes je 14.7.2024

Input:

č. 2037/2010 Sb. NSS, Celní řízení: zákaz retroaktivity

č. 2037/2010 Sb. NSS
Celní řízení: zákaz retroaktivity
k § 267 odst. 4 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona, ve znění zákona č. 113/1997 Sb. a č. 1/2002 Sb.
Aplikovat § 267 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona, účinného od 1.7.2002, beze zbytku také na právní vztahy vzniklé před jeho účinností nelze, neboť ohledně práv či povinností zasahujících do hmotněprávní sféry daňového subjektu jsou celní orgány vázány právními předpisy platnými v době vzniku celního dluhu. Opačný postup by byl v rozporu s principem právní jistoty a ochrany důvěry občanů v právo, který v sobě zahrnuje i zákaz retroaktivity (zpětné účinnosti) právních norem, jenž je jedním z esenciálních znaků právního státu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 7. 2007, čj. 9 Afs 25/2007-95)
Prejudikatura: srov. č. 438/2005 Sb. NSS a č. 741/2006 Sb. NSS; rozsudek Soudního dvora Evropských společenství ze dne 23. 2. 2006, ve věci C-201/04, Belgische Staat v. Molenbergnatie, Sb. rozh. s. 1-02049.
Věc: Společnost s ručením omezeným Expeditors International ČR proti Celnímu ředitelství Praha o celní dluh a penále, o kasační stížnosti žalovaného.

Celní úřad Ruzyně - letiště Praha dne 16. 4. 2003 předepsal žalobci celní dluh a penále v celkové výši 6 999 Kč; z celkové částky celní dluh představoval 5 832 Kč (clo ve výši 4 780 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 1 052 Kč), penále předepsané podle § 267 odst. 4 celního zákona pak činilo 1 167 Kč. Tato pohledávka byla daňovému subjektu předepsána na základě zjištěných nesprávných údajů v odstavci 33 2. položky a 4. položky celní deklarace ze dne 17. 11. 2001, které byly uvedeny v rozporu se Všeobecnými interpretačními pravidly Harmonizovaného systému uvedenými v příloze nařízení vlády č. 441/2000 Sb., kterým se vydává celní sazebník, a § 105 celního zákona.
Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaný dne 29. 8. 2005 zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce žalobou, na základě které Městský soud v Praze dne 16. 11. 2006 rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud shledal žalobu z části důvodnou, a to ve věci namítané nesprávné aplikace § 267 celního zákona účinného od 1.7. 2002, když dovodil, že povinnost platit celní dluh se řídí právním předpisem účinným v době vzniku celního dluhu. Za období, kdy daňovému subjektu vznikl celní dluh, tj. dne 17.11. 2001, kdy bylo dovážené zboží propuštěno do režimu volného oběhu, nemohlo být citované ustanovení celního zákona aplikováno, neboť nebylo součástí celního zákona. Aplikoval-li žalovaný § 267 zákona č. 1/2002 Sb., ze dne 5. 12. 2001, kterým se s účinností od 1. 7. 2002 novelizoval celní zákon, zpětně na výše uvedené období, jedná se o nepřípustnou retroaktivitu.
Rozhodnutí Městského soudu v Praze napadl žalovaný (stěžovatel) kasační stížností, ve které zejména namítl nezákonnost rozsudku Městského soudu v Praze spočívající v nesprávném právním posouzení § 267 celního zákona ve znění účinném od 1. 7. 2002, které soud nesprávně posoudil jako ustanovení hmotněprávní povahy, zakládající právo celního úřadu dodatečně zaúčtovat částku cla, která tvoří rozdíl mezi původně stanovenou částkou a částkou nově stanovenou. Citované ustanovení
Nahrávám...
Nahrávám...