dnes je 14.7.2024

Input:

č. 2030/2010 Sb. NSS, Svobodný přístup k informacím: členství soudců v KSČ

č. 2030/2010 Sb. NSS
Svobodný přístup k informacím: členství soudců v KSČ
k § 8a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (v textu též „informační zákon“)
k § 4 písm. b) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů
Žádost o poskytnutí seznamu všech soudců jmenovitého soudu (zde Vrchního soudu v Olomouci), kteří byli ke dni 17.11.1989 členy nebo kandidáty Komunistické strany Československa, bez přímého vztahu ke konkrétnímu rozhodování toho kterého soudce, představuje žádost o sdělení citlivých údajů ve smyslu § 4 písm. b) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, jejichž poskytování limituje § 8a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Obecně je třeba i tady respektovat soukromí fyzických osob, a průlom jeho ochrany může přicházet v úvahu jen v jednotlivých konkrétně odůvodněných případech.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2010, čj. 3 As 10/2009-77)
Prejudikatura: nálezy Ústavního soudu č. 296/1995 Sb. a č. 111/2007 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 23/05).
Věc: Tomáš P. proti Ministerstvu spravedlnosti o poskytnutí informací, o kasační stížnosti žalobce.

Žalobce podal žádost o poskytnutí informací ve smyslu informačního zákona k Vrchnímu soudu v Olomouci, v níž se domáhal seznamu soudců tohoto soudu, kteří byli ke dni 17. 11. 1989 členy nebo kandidáty Komunistické strany Československa (KSČ). Vrchní soud tuto žádost dne 8. 8. 2007 odmítl.
Žalovaný odvolání žalobce rozhodnutím ze dne 4. 9. 2007 zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze. Městský soud rozsudkem ze dne 5. 3. 2009 žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že žalobcem vyžadovaná informace představuje žádost o sdělení citlivých údajů ve smyslu § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů, jejichž poskytování brání § 8a informačního zákona, a současně poznamenal, že žalobce požadoval poskytnutí informací, které povinnému subjektu shromažďovat nepřísluší.
Žalobce (stěžovatel) podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost, v níž zejména nesouhlasil s argumentací městského soudu, že „požadovaná informace se nedotýká profesionální sféry soudců, kdy jejich působení je třeba považovat za působení ve veřejném životě, ale soukromé sféry těchto osob, která nemá přímý vztah k samotnému výkonu funkce soudce“. Naopak byl toho názoru, že členství v KSČ se nejenže podstatnou měrou dotýkalo působení soudce ve veřejné sféře, ale bylo dokonce jedním z hlavních faktorů, který možnosti tohoto působení podmiňoval, případně limitoval. Dále zdůraznil, že právo veřejnosti na relevantní informace o totalitní minulosti soudců vyplývá přímo z těch zásad, které artikuloval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. IV. ÚS 23/05. Rovněž namítal, že se městský soud nesprávně odmítl vypořádat s argumentací (která nebyla uvedena v žalobě), zda se požadovaná informace vztahuje nebo nevztahuje k působnosti povinného subjektu. Tato argumentace nebyla obsažena v žalobě toliko z toho důvodu, že jí neargumentuje ani žalobou napadené správní rozhodnutí. Stěžovatel zastával názor, že soud musí posoudit důvodnost žádosti o informace a nikoliv pouze správnost
Nahrávám...
Nahrávám...