č. 1899/2009 Sb. NSS, Zbraně a střelivo: posouzení bezúhonnosti
č. 1899/2009 Sb. NSS
Zbraně a střelivo: posouzení bezúhonnosti
k § 22 odst. 1 písm. c) bodu 1 a § 27 odst. 1 písm. c) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o zbraních), ve znění zákona č. 228/2003 Sb.*)
k § 3 odst. 3 a § 201 odst. 1 trestního zákona, ve znění zákonů č. 175/1990 Sb. a č. 411/2005 Sb.
Pro posouzení bezúhonnosti podle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, je rozhodné, je-li z rozhodnutí trestního soudu seznatelné, že se jedná o úmyslný trestný čin. Za situace, kdy naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu lze oběma formami zavinění, pak se při absenci výslovného vyjádření o jaký druh zavinění jde, s ohledem na pravidlo vyjádřené v § 3 odst. 3 trestního zákona, a je-li to v souladu s formulací skutkové věty výroku rozhodnutí trestního soudu, jedná o úmyslné zavinění a tudíž o úmyslný trestný čin.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2007, čj. 3 As 34/2007-51)
Prejudikatura: srov. nález Ústavního soudu č. 68/1999 Sb. a Soudní judikatura ve věcech správních č. 658/2000.
Věc: Ing. Jiří M. proti Policii České republiky, Správě Jihočeského kraje, o odnětí zbrojního průkazu, o kasační stížnosti žalobce.
Policie České republiky, Okresní ředitelství Pelhřimov, Inspektorát pro zbraně, střelivo, výbušniny a drogy, dne 23. 11. 2006 žalobci podle § 27 odst. 1 písm. c) zákona o střelných zbraních odňala zbrojní průkaz pro skupinu oprávnění „C“, neboť nesplnil podmínku bezúhonnosti vyjádřenou v § 22 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o střelných zbraních, protože trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 trestního zákona, za nějž byl žalobce pravomocně odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 1. 8. 2006, je úmyslným trestným činem, přičemž zavinění žalobce vyplývá z trestního příkazu a z opisu z evidence Rejstříku trestů.
Dne 12. 1. 2007 žalovaná zamítla odvolání žalobce a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila. V odůvodnění uvedla, že trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky, který spáchal žalobce, je činem, který lze spáchat jak úmyslně, tak z nedbalosti. Pokud by trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky byl žalobcem spáchán z nedbalosti, muselo by to být výslovně uvedeno ve výroku trestního příkazu. V daném případě nebylo ve výroku trestního příkazu uvedeno zavinění z nedbalosti, tudíž trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky byl žalobcem spáchán úmyslně. V důsledku toho přestal splňovat podmínku bezúhonnosti podle § 22 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona, o střelných zbraních a nebyla jiná možnost než odejmutí zbrojního průkazu podle § 27 odst. 1 písm. c) téhož zákona.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 21. 3. 2007 žalobu žalobce proti rozhodnutí žalované zamítl. V něm…
