č. 1827/2009 Sb. NSS, Hospodářská soutěž: k pojmu „soutěžitel“; zneužití dominantního postavení
č. 1827/2009 Sb. NSS
Hospodářská soutěž: k pojmu „soutěžitel“; zneužití dominantního postavení
Správní trestání: vztah generální klauzule a dílčích skutkových podstat
k § 2 odst. 1 a § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákonů č. 340/2004 Sb. a č. 484/2004 Sb.*)
I. V případě dohody o obchodním zastoupení je pro posouzení otázky, zda zástupce a zastoupený tvoří společně jednoho soutěžitele, a soutěžní právo proto na jejich vzájemný vztah aplikovat nelze, či zda jsou samostatnými soutěžiteli, na jejichž vztah lze toto právo aplikovat, rozhodující hledisko rozložení rizika mezi zástupce a zastoupeného. Nevyplývájí-li zástupci ze vztahu se zastoupeným žádná rizika, nebo jsou tato rizika zanedbatelná, je třeba je z pohledu soutěžního práva považovat za jednoho soutěžitele.
II. Soutěžitel v dominantním postavení má právo hájit své obchodní zájmy a přijmout k jejich ochraně přiměřená opatření. Při hodnocení, zda je konkrétní chování soutěžitele v dominantním postavení možné považovat za jednání, které je ještě dovolené, nebo za jednání zákonem již zakázané, je klíčovým hledisko přiměřenosti, tedy zda zvolený způsob a intenzita jednání je přiměřená oprávněným zájmům, které tento dominantní soutěžitel na trhu má. Existují-li pro jednání dominanta věcně ospravedlnitelné důvody, není toto jednání, které by za jiných okolností splňovalo znaky zneužití dominantního postavení, jednáním zakázaným ve smyslu § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže.
III. I v případě, že se konkrétní jednání dominanta svou povahou blíží některé z dílčích skutkových podstat upravených v § 11 odst. 1 písm. a) až g) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, je možné dovodit zneužití dominantního postavení pouze s odkazem na generální klauzuli obsaženou v návětí tohoto ustanovení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2008, čj. 7 Afs 40/2007-111)
Prejudikatura: rozsudky Soudního dvora ES ze dne 21. 2. 1973, Europemballage a Continental Can v. Komise (6/72, Recueil, s. 215), ze dne 16. 12. 1975, Suiker Unie a další (40/73, Recueil, s. 1663), ze dne 9. 11. 1983, Michelin v. Komise (322/81, Recueil, s. 3461), ze dne 6. 4. 1995, RTE a ITP v. Komise (C-241/91 P a C-242/91 P, Recueil, s. I-743), ze dne 24. 10. 1995, Volkswagen a VAG Leasing (C-266/93, Recueil, s. I-3477), ze dne 14. 11. 1996, Tetra Pak v. Komise (C-333/94 P, Recueil, s. I-5951), ze dne 14. 12. 2006, Confederación Espaňola de Empresarios de Estaciones de Servieto (C-217/05, Sb. rozh. s. I-11987), a ze dne 15. 3. 2007, British Airways v. Komise (C-95/04 P, Sb. rozh. s. I-2331); rozsudky Soudu prvního stupně ES ze dne 1. 4. 1993, BPB Industrie a British Gypsum v. Komise (T-65/89, Recueil, s. II-389), ze dne 15. 9. 2005, DaimlerChrysler (T-325/01, Sb. rozh. s. II-3319), a ze dne 17. 9. 2007, Microsoft v. Komise (T-201/04, Sb. rozh. s. II-3601); nález Ústavního soudu č. 192/2007 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 192/05).
Věc: Akciová společnost SAZKA proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o uložení pokuty, o kasační…
