č. 1545/2008 Sb. NSS, Místní poplatky: poplatek ze psů
č. 1545/2008 Sb. NSS
Místní poplatky: poplatek ze psů
k § 129 odst. 1 občanského zákoníku
k § 2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákonů č. 48/1994 Sb. a č. 229/2003 Sb.
I. Smyslem poplatku ze psů primárně není a ani nemá být posílení obecního rozpočtu, protože pak by se již pojmově nejednalo o poplatek, nýbrž spíše o majetkovou daň. Poplatek ze psů tak nemá jiný význam než snižovat či vyrovnávat negativní důsledky spojené s chovem psů.
II. Útulky pro psy nepodléhají povinnosti platit poplatek ze psů. Nejsou totiž držitelem věci ve smyslu § 129 odst. 1 občanského zákoníku, který se subsidiárně použije pro výklad pojmu „držitel psa“ obsaženého v § 2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2008, čj. 2 Afs 107/2007-168)
Věc: Společnost s ručením omezeným S. O. S. zvířatům proti Magistrátu města Brna o poplatek ze psů, o kasační stížnosti žalovaného.
Rozhodnutím Úřadu městské části Brno -Královo Pole ze dne 23. 4. 2004 byl žalobci vyměřen místní poplatek ze psů za 1. čtvrtletí roku 2004 ve výši 261 546 Kč. Důvodem vydání tohoto rozhodnutí byla skutečnost, že žalobce byl v předmětném období držitelem celkem 468 psů, přičemž u 464 psů vznikla poplatková povinnost k 1. 1. 2004, zatímco u posledních 4 psů (Šotek, Milda, Kajda a Bat) tato povinnost vznikla teprve během roku 2004. Protože žalobce nepatřil mezi držitele psů, kteří jsou ze zákona osvobozeni od placení poplatku, a přesto jej nezaplatil, byl mu tento poplatek vyměřen.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný dne 21. 1. 2005 zamítl.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Brně. Krajský soud rozsudkem ze dne 15. 5. 2007 napadené rozhodnutí žalovaného zrušil. Svůj rozsudek založil na právním názoru, podle něhož za situace, kdy v zákoně o místních poplatcích neexistuje definice pojmu držitel psa, je nutno vycházet z § 129 a násl. občanského zákoníku. Na případ žalobce tato zákonná definice dopadat nemůže, jelikož s věcmi (tj. se psy) nenakládal jako s vlastními. Do doby, než ztracená či opuštěná věc připadne státu (§ 135 občanského zákoníku), žalobce vykonává službu, spočívající v péči o ztracené či opuštěné psy, a nemůže být proto považován za jejich držitele. Pokud žalovaný vycházel z dikce ustanovení § 2 odst. 2 věta druhá zákona o místních poplatcích, přehlédl, že toto ustanovení má na mysli toliko držitele psů, nikoliv osoby od držitele psů odlišné.
Žalovaný (stěžovatel) proti rozsudku krajského soudu podal kasační stížnost. V kasační stížnosti především namítal, že krajský soud chybně vyložil osobu poplatníka místního poplatku, kterým je „držitel psa“, a to v rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 a 2 zákona o místních poplatcích, a s čl. 2 odst. 2.1, s čl. 3 odst. 31 vyhlášky Statutárního města Brna o místních poplatcích. Soud totiž bezdůvodně upřednostnil úpravu obsaženou v občanském zákoníku, tzn. úpravu obecnou, před úpravou zvláštní, a to navíc v rozporu s jejím účelem. Krajský soud navíc porušil princip ochrany legitimního očekávání, když nepřihlédl k jiným soudním rozhodnutím (viz rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 985/2004 a sp. zn. Tdo…
