č. 1298/2007 Sb. NSS, Stavební řízení: lhůta k dokončení stavby
č. 1298/2007 Sb. NSS
Stavební řízení: lhůta k dokončení stavby
k § 106 odst. 3 písm. a) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákonů č. 83/1998 Sb. a č. 405/2002 Sb.*)
Jednou z podmínek stavebního povolení je i dokončení stavby ve stanovené lhůtě. Pokud stavebník tuto podmínku nesplnil, prováděl stavbu v rozporu se stavebním povolením, a tím naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 106 odst. 3 písm. a) stavebního zákona z roku 1976.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 4. 2006, čj. 15 Ca 99/2005-34)
Prejudikatura: č. 1156/2007 Sb. NSS.
Věc: Společnost s ručením omezeným B. proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje o uložení pokuty.
Dne 27. 10. 2004 Magistrát města Mostu uložil žalobci pokutu ve výši 100 000 Kč pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu uvedeného v § 106 odst. 3 písm. a) stavebního zákona, neboť žalobce prováděl stavbu obchodního domu v rozporu se stavebním povolením.
Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které žalovaný dne 25. 2. 2005 zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.
Proti tomuto rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, ve které zejména namítal, že stavební zákon neupravuje danou oblast lhůty k výstavbě. Rovněž tak žádným způsobem není upraven vztah platného stavebního povolení a nedodržení lhůty k dokončení stavby. Danou oblast pak upravuje nedostatečně i vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona (dále jen „vyhláška č. 132/1998 Sb.“), jejíž část upravující uvedenou oblast postrádá zákonné zmocnění a dostává se i do rozporu se stavebním zákonem. V § 143 odst. 1 stavebního zákona je totiž uveden taxativní výčet ustanovení, které provede obecně závazný právní předpis, přičemž se v něm ustanovení o stavebním povolení nenachází. V písmenu d) tohoto zákonného ustanovení se pak hovoří o provedení podrobností postupu při povolování staveb a jejich změn, avšak chybí v něm výslovné zákonné zmocnění pro provedení obsahu stavebního povolení a nikde se nehovoří o provedení podmínek stavebního povolení, které mají jinou povahu než změny stavby. Již vůbec se zde neobjevuje pokyn k povolení podmínky spočívající ve lhůtě k dokončení stavby. Jelikož ani sám zákon v tomto smyslu konkrétní úpravu podmínek stavebního povolení neobsahuje a nikde nemluví o lhůtě k dokončení stavby, je daná oblast bez zákonné úpravy. Vyhláška č. 132/1998 Sb. tudíž postrádá v některých svých částech zákonné zmocnění, což se týká i jejího § 22 odst. 4, kde se stanoví přiměřenost postupu při povolování změn podmínek stavebního povolení. Současně postrádá výslovné zákonné zmocnění i § 20 této vyhlášky, který hovoří o podmínkách stavebního povolení. Uvedená ustanovení vyhlášky tedy nebyla v rozporu s čl. 79 odst. 3 Ústavy vydána na základě a v mezích zákona. Navíc pokud tato ustanovení stanovují povinnosti, jak uvedl žalovaný, dostávají se rovněž do rozporu s čl. 3 odst. 3 a čl. 4 Listiny základních práv a svobod. Tím, že vyhláška stanoví závazné povinnosti bez zákonného zmocnění, dostává se v dané věci do rozporu se zákonem, jelikož za existence platného…
