č. 1276/2007 Sb. NSS, Opatření obecné povahy: schválení či změna územně plánovací dokumentace
č. 1276/2007 Sb. NSS
Opatření obecné povahy: schválení či změna územně plánovací dokumentace
k § 4 odst. 2 písm. c) a § 101a soudního řádu správního
k § 9 a § 29 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákonů č. 262/1992 Sb., č. 83/1998 Sb., č. 132/2000 Sb. a č. 437/2004 Sb.*)
k čl. 7 a čl. 9 odst. 2 Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, vyhlášené sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 124/2004 Sb. m. s. (v textu též „Aarhuská úmluva“, „Úmluva“)
Územní plán velkého územního celku schválený usnesením zastupitelstva kraje v roce 2006 není opatřením obecné povahy, a není zde tedy dána pravomoc soudu dle § 4 odst. 2 písm. c) s. ř. s. k jeho přezkumu v řízení dle § 101a a násl. s. ř. s.
(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2007, čj. 3 Ao 1/2007-44)
Prejudikatura: opačně č. 968/2006 Sb. NSS; srov. č. 740/2006 Sb. NSS.
Věc: a) obec Bavory, b) obec Dolní Dunajovice, c) Ing. Stanislav H., d) Antonín Š., e) Ing. Miroslav M., f) spolek N., g) spolek O., h) spolek E. proti Jihomoravskému kraji o zrušení územního plánu velkého územního celku.
Zastupitelstvo žalovaného schválilo dne 9. 11. 2006 Územní plán velkého územního celku Břeclavska (dále též „územní plán“).
V návrhu podaném Nejvyššímu správnímu soudu na základě předchozí judikatury tohoto soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006, čj. 1 Ao 1/2006-74, publikovaný pod č. 968/2006 Sb. NSS) navrhovatelé dovozovali, že územní plán je opatřením obecné povahy, jehož přezkum je v pravomoci Nejvyššího správního soudu dle § 101a s. ř. s. Navrhovatelé dále uvedli, že nezbytnost soudního přezkumu napadeného
územního plánu vyplývá rovněž z ustanovení Aarhuské úmluvy a z jejího postavení v českém právním řádu a právu ES, z něhož vyplývá její aplikační přednost před vnitrostátním právem, respektive povinnost orgánů veřejné moci vykládat vnitrostátní právo takovým způsobem, který je v souladu s jejími požadavky.
Usnesením ze dne 31. 1. 2007, čj. 3 Ao 1/2007-28, postoupil rozhodující třetí senát Nejvyššího správního soudu věc k rozhodnutí rozšířenému senátu. Při posuzování otázky, zda je územní plán schválený dle stavebního zákona z roku 1976 opatřením obecné povahy ve smyslu § 101a s. ř. s., totiž dospěl k odlišnému právnímu názoru, než který byl vysloven ve shora uvedeném rozsudku prvního senátu ze dne č. 968/2006 Sb. NSS. Nejvyšší správní soud definoval v tomto rozsudku opatření obecné povahy jako správní akt s konkrétně určeným předmětem a s obecně vymezeným okruhem účastníků. Zároveň vyslovil tezi, že k posouzení toho, zda je určitý správní akt opatřením obecné povahy, je nutno přistupovat materiálně, a není tedy rozhodné, zda právní předpis určitý správní akt jako opatření obecné povahy výslovně pojmenovává. Územní plán oba uvedené materiální znaky opatření obecné povahy i za účinnosti stavebního zákona z roku 1976 splňoval. Soud proto považoval za nerozhodné, že závazná část územního plánu je vyhlašována formou obecně závazné vyhlášky. Dle názoru…
