dnes je 14.7.2024

Input:

č. 1238/2007 Sb. NSS, Ochrana spotřebitele: diskriminace

č. 1238/2007 Sb. NSS
Ochrana spotřebitele: diskriminace
k § 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 104/1995 Sb.
Pokud žalobce poskytuje stejnou službu (zde časová nepřenosná jízdenka na městskou hromadnou dopravu) za rozdílné (dvojí) ceny podle kritéria místa trvalého pobytu spotřebitele, jedná se o diskriminaci podle § 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2007, čj. 4 As 63/2005-69)
Prejudikatura: srov. č. 1162/2007 Sb. NSS, nález č. 40/2003 Sb., nález č. 405/2006 Sb., nález č 41/2001 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 544/2000), usnesení č. 14/1998 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 249/97).
Věc: Akciová společnost D. proti ústřednímu řediteli České obchodní inspekce o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.

Česká obchodní inspekce uložila žalobci rozhodnutím ze dne 31. 3. 2004 pokutu ve výši 50 000 Kč dle § 24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele pro diskriminaci spotřebitele podle § 6 téhož zákona. Podle odůvodnění rozhodnutí se měl žalobce dopustit diskriminačního jednání tím, že poskytoval jízdné se slevou pro občany s trvalým pobytem na území města Liberec. Kontrolou ze dne 2. 2. 2004 bylo zjištěno, že inspektorovi s adresou trvalého pobytu v Liberci bylo za síťovou jízdenku účtováno 380 Kč, zatímco inspektorovi s adresou trvalého pobytu v Turnově bylo za shodnou síťovou jízdenku účtováno 420 Kč. Takové jednání je dle České obchodní inspekce diskriminací spotřebitelů s tím, že jde o obdobnou situaci, jaká nastala v případě „dvojích cen“ pro cizince a tuzemce u vstupného, o kterém rozhodl Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem sp. zn. 6 C 209/98 ze dne 13. 1. 1999.
Proti rozhodnutí České obchodní inspekce podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím z 19. 7. 2004 zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce správní žalobu u Městského soudu v Praze. V žalobě uvedl, že v této věci nejde o diskriminaci spotřebitele ve smyslu § 6 zákona o ochraně spotřebitele. Žalobce je na základě obchodní smlouvy mezi Statutárním městem Liberec a žalobcem a dále na základě usnesení 19. zasedání rady města Liberec ze dne 9. 12. 2004, kterým byly schváleny tarifní podmínky městské hromadné dopravy v Liberci, zavázán poskytnout fyzickým osobám, které na území města trvale bydlí, většinou zde platí daně a přispívají k naplnění příjmové stránky rozpočtu města, část těchto daní zpět ve formě slevy na jízdném. Osoby s trvalým pobytem na území města také platí místní poplatky všeho druhu a počet trvale žijících občanů je rozhodující pro výši podílu na výnosu nepřímých daní. Těmito skutečnostmi je sleva odůvodněna. V tomto případě nelze aplikovat čl. 1, 3 odst. 1 a čl. 4 Listiny základních práv a svobod, a tedy ani nelze dovodit porušení ustanovení § 6 zákona o ochraně spotřebitele. Každá sleva implicitně zahrnuje i jistou nerovnost, avšak není diskriminací přesto, že ne každý může slevy využít. Poskytování slevy totiž není v rozporu s dobrými mravy. Obecně neexistuje nárok na žádnou slevu ani ústavní nárok na slevu. Každý poskytovatel služeb nebo zboží, který hodlá poskytovat slevy, bez ohledu na jeho motivaci, musí stanovit pravidla pro
Nahrávám...
Nahrávám...