Svobodný přístup k informacím

11.1.5 Svobodný přístup k informacím

JUDr. Lenka Tušerová

Právní úprava

Ústavně právní základ svobodného přístupu k informacím je třeba hledat v Listině základních práv a svobod (dále též "Listina"), která v čl. 17 odst. 1 zaručuje právo na informace.¹ Současně však stanoví i meze (limity) tohoto práva, neboť v souladu s čl. 17 odst. 4 Listiny lze právo vyhledávat a šířit informace omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

V této souvislosti bychom neměli zapomenout rovněž na čl. 17 odst. 5 Listiny, který ukládá státním orgánům a orgánům územní samosprávy povinnost přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti, přičemž podmínky a provedení stanoví zákon.

Shora citovaná ustanovení Listiny však byla v praxi plně realizována až s účinností zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů² (dále jen "zákon o svobodném přístupu k informacím"). Současně nalezlo ústavně zakotvené právo na informace,³ jakožto jedna ze záruk zákonnosti ve veřejné správě⁴ v podmínkách moderního demokratického právního státu své zákonné vyjádření.⁵

Citovaný zákon, jež byl mnohokráte novelizován, přitom kromě toho, že upravuje pravidla pro poskytování informací a podmínky práva svobodného přístupu k těmto informacím, rovněž zapracovává Směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2003/98/ES ze dne 17. listopadu 2003 o opakovaném použití informací veřejného sektoru. V dalším textu používáme v odkazech na ustanovení tohoto zákona zkratku ZInf, přičemž pokud není dále uvedeno jinak,…