Na ombudsmanku se obrátila žena, která byla omezena ve svéprávnosti v průběhu výkonu ústavní formy ochranného léčení. Opatrovníkem bylo jmenováno město. Žena se na ombudsmanku obrátila s podezřením na pochybení opatrovníka především v oblasti hospodaření s majetkem, stěžovala si také na nedostatečný kontakt a celkový nezájem o její osud.
Ombudsmanka během svého šetření dala ženě za pravdu a podařilo se jí sjednat v jejím případu dostatečnou nápravu.
Žena měla poloviční podíl na chatě, kterou zdědila se svým bratrem, a vlastnila auto. V době, kdy se na ombudsmanku obrátila, věděla, že opatrovník s majetkem nakládá, nicméně bez ohledu na její přání a bez toho, aby…