dnes je 6.7.2022

Input:

Nález 99/2001 SbNU, sv. 23, K zásadě „ne bis in idem“; K obnově trestního řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 23, nález č. 99

I. ÚS 26/01

K zásadě „ne bis in idem“
K obnově trestního řízení

Pokud byl stěžovatel odsouzen pro trestný čin vyhýbání se výkonu civilní služby rozsudkem okresního soudu v roce 1991 a tento rozsudek byl potvrzen krajským soudem v roce 1992 a posléze byl stěžovatel podle stejného ustanovení týmž okresním soudem uznán v roce 1993 vinným, že civilní službu v roce 1992 nevykonával, a odsouzen k peněžitému trestu a tento rozsudek byl potvrzen usnesením krajského soudu, šlo nepochybně o porušení zásady „ne bis in idem“; krajský soud byl povinen tuto zásadu aplikovat, protože šlo o ustanovení mezinárodní úmluvy o lidských právech, které je pro soud závazné podle čl. 10 Ústavy České republiky a má přednost před zákonem (viz čl. 4 odst. 1 a 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod). Obecné soudy neposkytly dostatečnou a odpovídající ochranu stěžovatelovým právům podle čl. 90 Ústavy České republiky.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 4. července 2001 sp. zn. I. ÚS 26/01 ve věci ústavní stížnosti S. H. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, z 27. 11. 2000 sp. zn. 2 To 1195/2000, kterým byla zamítnuta navrhovatelova stížnost proti usnesení Okresního soudu v Olomouci z 30. 10. 2000 sp. zn. Nt221/2000 o zamítnutí jeho návrhu na povolení obnovy řízení.

I. Výrok

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 27. 11. 2000 sp. zn. 2 To 1195/2000 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Stěžovatel podal včas návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním, které došlo Ústavnímu soudu dne 12. 1. 2001.

V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, z 27. 11. 2000 sp. zn. 2 To 1195/2000, kterým byla zamítnuta stížnost odsouzeného S. H. proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 10. 2000 sp. zn. Nt 221/2000, kterým byl zamítnut návrh na povolení obnovy řízení, které skončilo rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 8. 1993 sp. zn. 5 T 62/93 ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 20. 10. 1993 sp. zn. 2 To 388/93. Posledně zmíněným rozhodnutím byl stěžovatel uznán vinným trestným činem vyhýbání se výkonu civilní služby podle § 272d odst. 3 trestního zákona tím, že civilní službu od 28. 1. 1992 nadále nevykonával, a byl odsouzen k peněžitému trestu v částce 10 000 Kč.

V minulosti byl již stěžovatel odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 11. 1991 sp. zn. 5 T 80/91 ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 1992 sp. zn. 7 To 561/91 za to, že dne 23. 4. 1991 opustil bez povolení místo výkonu civilní služby, za což byl uznán vinným trestným činem vyhýbání se výkonu civilní služby podle § 272d odst. 3 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho roku.

Stěžovatel je toho názoru, že uvedeným usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, kterým byla zamítnuta stížnost proti zamítavému usnesení o návrhu na povolení obnovy řízení, byla porušena jeho ústavně zaručená

Nahrávám...
Nahrávám...