dnes je 27.11.2022

Input:

Nález 92/1999 SbNU, sv. 14, K rozsahu náhrady za znehodnocení nemovitosti podle § 14 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 14, nález č. 92

II. ÚS 378/98

K rozsahu náhrady za znehodnocení nemovitosti podle § 14 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Rozsah náhrady podle § 14 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), je určen podílem oprávněné osoby k restituované nemovitosti. Nezávisí tedy rozsah náhrady za znehodnocení nemovitosti podle § 14 zákona o půdě na rozsahu vydané nemovitosti, ale pouze na velikosti nároku oprávněné osoby k této nemovitosti.

Novela zákona o půdě - zákon č. 183/1993 Sb. - neobsahuje žádné derogační klauzule; upravuje pouze některé postupy a podmínky při uplatnění práva. Právní vztahy, které byly založeny podle zákona o půdě před jeho novelizací zákonem č. 183/1993 Sb., jsou tedy nadále platné a závazné.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 15. června 1999 sp. zn. II. ÚS 378/98 ve věci ústavní stížnosti M. Č. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 9. 6. 1998 sp. zn. 8 Co 1244/98, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci z 24. 3. 1998 sp. zn. 4 C 1001/96 o opodstatněnosti základu stěžovatelčina nároku na poskytnutí náhrady za znehodnocení jedné ideální poloviny nemovitosti.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Stěžovatelka řádně a včas podanou ústavní stížností se domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 6. 1998 sp. zn. 8 Co 1244/98, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 24. 3. 1998 č. j. 4 C 1001/96-76. Soud prvního stupně vyslovil, že základ stěžovatelčina nároku na poskytnutí náhrady za znehodnocení jedné ideální poloviny nemovitosti č. p. 1 v S. je opodstatněný.

Stěžovatelka s tímto výrokem potvrzeným odvolacím soudem nesouhlasí. V podaném návrhu ústavní stížnosti poukazuje na skutečnost, že na základě dohody uzavřené dne 24. 5. 1996 se Zemědělským družstvem S., která byla schválena rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu v Jindřichově Hradci ze dne 11. 7. 1996, jí byla vydána celá stavební parcela p. č. 37/1 s domem č. p. 1 v obci a k. ú. S.

Ostatní oprávněné osoby, bratři M. a L. D., jak dále uvádí stěžovatelka, se dne 30. 4. 1996 dopisem adresovaným Okresnímu pozemkovému úřadu v Jindřichově Hradci svého nároku na jednu polovinu předmětných nemovitostí vzdali. Nárok měli u tohoto úřadu uplatněný od 5. 3. 1992.

Stěžovatelka je toho názoru, že stala-li se výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí uvedených výše, je potom nepochybně integrální součástí vlastnického práva i její výlučné právo na poskytnutí náhrady za znehodnocený majetek, ke kterému bylo restituováno její vlastnické právo. Řízení o poskytnutí náhrady za znehodnocenou nemovitost se proto provádí pouze s tím, kdo pro sebe nárok uplatnil, a to v rozsahu odpovídajícím vydané věci.

Protože odvolací soud nesprávně posoudil okruh oprávněných osob ve vztahu k náhradě za

Nahrávám...
Nahrávám...