dnes je 3.10.2024

Input:

Nález 90/1999 SbNU, sv.14, K nároku na náhradu za živý a mrtvý inventář

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 14, nález č. 90

II. ÚS 357/98

K nároku na náhradu za živý a mrtvý inventář

Pokud uplatňuje nárok na náhradu živého a mrtvého inventáře podle § 20 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, více oprávněných osob, má každá z těchto osob, pokud splňuje zákonné podmínky, nárok na vydání poměrné části tohoto inventáře, která je dána poměrem částí nemovitostí, převzatých touto oprávněnou osobou, ke všem nemovitostem vydávaným povinnou osobou všem dalším oprávněným osobám, které své právo odvozují od stejného původního vlastníka. Právo na vydání nemovitosti a právo na náhradu za živý a mrtvý inventář nevytvářejí samostatné právní instituty. Jsou vzájemně propojeny, neboť právo na náhradu živého i mrtvého inventáře nelze oddělit od osob, kterým byla nemovitost vydána. Tím se zužuje okruh oprávněných osob pro náhradu. Rozhodující pro toto určení je stav v době, kdy se oprávněné osoby staly vlastníky nebo spoluvlastníky restituovaných nemovitostí. Není to tedy ani den uplatnění nároku a ani den vydání rozsudku. Nelze se tedy proto v těchto restitučních sporech o náhradu dovolávat § 154 odst. 1 občanského soudního řádu.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 9. června 1999 sp. zn. II. ÚS 357/98 ve věci ústavní stížnosti O. H. proti rozsudku Nejvyššího soudu z 31. 3. 1998 sp. zn. 26 Cdo 377/98 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 29. 10. 1997 sp. zn. 17 Co 327/97, jimiž byla částečně zamítnuta žaloba o zaplacení náhrady za živý a mrtvý inventář.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Stěžovatel se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách domáhal, aby soud uložil vedlejšímu účastníkovi Státnímu statku M. T., s. p., aby mu zaplatil částku 311 428 Kč jako náhradu za živý a mrtvý inventář podle § 20 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“). Svůj požadavek opíral o rozhodnutí Okresního úřadu ve Svitavách, pozemkového úřadu, ze dne 31. 12. 1993 č. j. PÚ/R/1175/93-Sp, jímž byla schválena dohoda mezi vedlejším účastníkem jako osobou povinnou a oprávněnými osobami - dětmi po zemřelých rodičích stěžovatele. Na základě této dohody vedlejší účastník vydal oprávněným osobám pozemky, které dříve jejich rodiče vlastnili, a to každému ideální jednu sedminu.

Stěžovatel nejprve požadoval, aby soud určil, že je oprávněnou osobou ve vztahu k náhradě za živý a mrtvý inventář. Změněným návrhem se potom domáhal náhrady ve výši jedné sedminy, což představovalo částku 60 516 Kč. V průběhu řízení, kdy bylo zjištěno, že rozhodnutí o vydání pozemků nabylo právní moci podstatně později, změnil žalobu na náhradu ve výši 311 428 Kč. Povinná osoba vypočítala náhradu částkou 423 614 Kč. Z této částky pro sebe stěžovatel reklamoval 311 428 Kč, což odůvodnil tím, že z původní výměry pozemků, které vlastnili jeho rodiče, zajišťuje zemědělskou výrobu na 73 % původní výměry. K tomuto změněnému podání připojil stěžovatel dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví uzavřenou dne 20. 6. 1996

Nahrávám...
Nahrávám...