dnes je 1.10.2022

Input:

Nález 89/2004 SbNU, sv. 33, K návrhu na zrušení § 5 odst. 1 poslední věty, § 8 odst. 4 a § 41 odst. 2 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 33, nález č. 89

Pl. ÚS 23/02

K návrhu na zrušení § 5 odst. 1 poslední věty, § 8 odst. 4 a § 41 odst. 2 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů

Ustanovení § 5 odst. 1 poslední věty, § 8 odst. 4 a § 41 odst. 2 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, zavádí do českého právního řádu pojem „smluvní rodina“, který však blíže nevymezuje, a jeho ustanovení jsou v tomto směru neurčitá. Intenzita této neurčitosti je tak vysoká, že vylučuje možnost stanovení normativního obsahu daných ustanovení pomocí obvyklých interpretačních postupů. Tím odporuje principu právní jistoty a principům právního řádu. Dochází tak k rozporu těchto ustanovení zákona s čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), který stanoví, že Česká republika je demokratický právní stát založený na úctě k právům člověka a občana.

Umísťování dítěte do smluvní rodiny na základě smlouvy mezi diagnostickým ústavem a smluvní rodinou bez dostatečné a úplné zákonné úpravy, včetně soudní kontroly, považuje Ústavní soud za zásah do základních práv a svobod dítěte ve smyslu čl. 4 Ústavy a čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod.

Ustanovení § 8 odst. 4 a § 41 odst. 2 zákona č. 109/2002 Sb. jsou v rozporu s čl. 1 a čl. 79 odst. 3 Ústavy a čl. 4 odst. 1 a 2, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 32 Listiny základních práv a svobod, neboť představují nepřípustnou delegaci normotvorby na orgán moci výkonné (Ministerstvo práce a sociálních věcí) a umožňují úpravu mezí základních práv a svobod podzákonnou právní normou.

Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte „Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať již uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.“. Ve světle tohoto ustanovení Úmluvy je nesporné, že právní úprava výběru, přípravy a kontroly smluvních rodin musí sledovat jeden základní cíl, a to ochranu dítěte v tom směru, aby při péči v rámci smluvní rodiny neutrpělo jakoukoliv újmu. Všechny důležité otázky týkající se ochrany zájmů dítěte byly až dosud upraveny zákonem a není důvod, proč by právě v případě smluvních rodin měla postačovat podzákonná úprava.

Nález

pléna Ústavního soudu ze dne 30. června 2004 sp. zn. Pl. ÚS 23/02 ve věci návrhu prezidenta republiky na zrušení § 5 odst. 1 poslední věty, § 8 odst. 4 a § 41 odst. 2 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, (nález byl vyhlášen pod č. 476/2004 Sb.).

Výrok

Ustanovení § 5 odst. 1 poslední věty ve znění: „Ve zvláště odůvodněných případech, vyžaduje-li

Nahrávám...
Nahrávám...