dnes je 5.7.2022

Input:

Nález 87/2001 SbNU, sv. 22, K procesním právům poškozeného v trestním řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 22, nález č. 87

I. ÚS 570/99

K procesním právům poškozeného v trestním řízení

Z vyhovění návrhu na zrušení právního předpisu nelze automaticky usuzovat na úspěch samotné ústavní stížnosti - lze si zajisté představit situaci, kdy i po zrušení napadeného ustanovení právního předpisu Ústavní soud ústavní stížnost jako nedůvodnou zamítne, neboť shledá, že v konkrétním případě aplikace tohoto ustanovení nezasáhla ústavně chráněná základní práva stěžovatele - a je zřejmé, že při rozhodování o ústavní stížnosti musí Ústavní soud z derogačního nálezu v řízení o kontrole norem vycházet.

Pro postavení poškozeného v trestním řízení je určující zejména § 43 trestního řádu, jenž poškozeného definuje jako osobu, které bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda. Poškozený má právo činit návrhy na doplnění dokazování, nahlížet do spisů, zúčastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání konaného o odvolání a před skončením řízení se k věci vyjádřit. Poškozený, který má podle zákona proti obviněnému nárok na náhradu škody, jež mu byla trestným činem způsobena, je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit tuto škodu. Koncepce trestního řízení v České republice tedy - ohledně postavení poškozeného - vychází z toho, že poškozený je samostatnou stranou řízení s poměrně širokými procesními právy (§ 12 odst. 6 trestního řádu). Přitom je třeba mít na zřeteli, že neztrácí své postavení v trestním řízení tím, že mu byla již škoda plně nahrazena (např. před zahájením trestního stíhání nebo v jeho průběhu), a pojem poškozeného je proto širší než pojem subjektu adhezního řízení, neboť zahrnuje i takového poškozeného, který není oprávněn uplatnit nárok na náhradu škody v trestním řízení. Přestože tedy adhezní řízení, v němž se projednává nárok poškozeného na náhradu škody, je součástí trestního řízení a splývá s ním, učinil Ústavní soud závěr, že procesní práva poškozeného jakožto strany trestního řízení se neredukují toliko na právo na náhradu škody.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 12. června 2001 sp. zn. I. ÚS 570/99 ve věci ústavní stížnosti N. K. proti usnesení Krajského soudu v Praze z 25. 1. 1999 sp. zn. 1 T 45/98 ve znění opravného usnesení z 12. 3. 2001, jímž soud nepřipustil účast poškozených v řízení proti obžalovanému L. Š.

I. Výrok

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 1. 1999 sp. zn. 1 T 45/98 ve znění opravného usnesení ze dne 12. 3. 2001 se zrušuje.

II. Odůvodnění

1. Usnesením ze dne 25. 1. 1999 (poznámka: stěžovatelka mylně uvedla datum 12. 1. 1999) sp. zn. 1 T 45/98 ve znění opravného usnesení ze dne 12. 3. 2001 Krajský soud v Praze v trestní věci obžalovaného L. Š. nepřipustil podle § 44 odst. 2 trestního řádu účast poškozených - K. b., a. s., B. B., a. s., M. Č., Ing. R. V. a stěžovatelky.

V odůvodnění tohoto usnesení Krajský soud v Praze zejména uvedl, že krajský státní zástupce podal na L. Š. obžalobu pro čtyři trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1 a 4 trestního zákona. Těchto trestných činů se měl dopustit - mimo jiné - tím, že si od stěžovatelky dne 25. 3.

Nahrávám...
Nahrávám...