Nález 85/2008 SbNU, sv.49, K problematice tzv. opomenutého důkazu
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 49, nález č. 85
II. ÚS 1912/07
K problematice tzv. opomenutého důkazu
Postupem soudu, který se řádným a logickým způsobem v odůvodnění rozhodnutí nevypořádal s neprovedením navrhovaného důkazu, a to zvláště při výslovném uznání relevantnosti důkazu soudem z hlediska možného konečného závěru a v kontextu posuzované věci, došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod.
Nález
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké - ze dne 14. května 2008 sp. zn. II. ÚS 1912/07 ve věci ústavní stížnosti J. S. proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 8. 12. 2006 č. j. 12 C 76/2005-70 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2007 č. j. 57 Co 203/2007-86, jimiž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba na zaplacení částky 30 000 Kč s úrokem z prodlení.
Výrok
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2007 č. j. 57 Co 203/2007-86 se ruší.
II. Ve zbylé části se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů. Domnívá se, že jejich postupem byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a navrhuje, aby Ústavní soud tato rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 12 C 76/2005, z něhož zjistil následující skutečnosti.
Napadeným rozsudkem okresního soudu byla zamítnuta žaloba stěžovatele na zaplacení částky 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% ročně od 1. 9. 2003 do zaplacení a k odvolání stěžovatele bylo prvostupňové rozhodnutí krajským soudem potvrzeno.
V ústavní stížnosti stěžovatel vyjadřuje nesouhlas s postupem obecných soudů, zejména se způsobem, jakým bylo hodnoceno unesení důkazního břemene vedlejším účastníkem. Okresní soud nepostupoval dle stěžovatele při hodnocení důkazů objektivně, neboť se nevypořádal s otázkou věrohodnosti svědka a neprovedl pro nadbytečnost stěžovatelem navrhovaný důkaz opisem z evidence Rejstříku trestů. Krajský soud pochybení prvostupňového soudu nenapravil, přestože uvedený důkaz nepovažoval za nadbytečný, avšak uvedl, že důkaz nemohl být proveden pro nedostatečné údaje o osobě svědka. Stěžovatel má za to, že tímto postupem soudů byl zkrácen na svých právech, a to na právu na spravedlivý proces, přičemž rovněž došlo k porušení zásady rovnosti účastníků řízení.
K ústavní stížnosti se na výzvu Ústavního soudu vyjádřil Okresní soud v Bruntále, dle něhož ve věci stěžovatele byly okresním soudem provedeny všechny navrhované důkazy nezbytné pro právní posouzení věci. Důkazy soud hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. a výsledek hodnocení důkazů je zachycen v písemném vyhotovení rozsudku, na který soud odkázal. Soud při rozhodování přihlížel k prokázaným tvrzením účastníků (kdy např. trestní minulost svědka byla potvrzena svědkem samotným), přičemž v řízení před okresním soudem stěžovatel netvrdil a neprokázal skutečnosti, které by svědčily o nedůvěryhodnosti svědka, neboť tuto nelze…
