dnes je 9.12.2022

Input:

Nález 81/1995 SbNU, sv. 4, K ústavní zásadě nezávislosti soudu;

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 4, nález č. 81

II. ÚS 101/95

K ústavní zásadě nezávislosti soudu
Podnět k podání stížnosti pro porušení zákona není prostředkem na ochranu práva podle zákona o Ústavním soudu

1. Z ústavního principu nezávislosti soudu podle čl. 82 Ústavy České republiky mimo jiné vyplývá, že obecné soudy v každé fázi řízení zvažují, které důkazy je třeba provést, zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit a posuzují důvodnost návrhu na doplnění dokazování. Vlastní rozhodování o rozsahu dokazování spadá do výlučné pravomoci obecných soudů.

2. Stížnost pro porušení zákona jako mimořádný opravný prostředek není prostředkem na ochranu práva ve smyslu § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, neboť nejde o prostředek ochrany práva poskytnutý stěžovateli, ale ministru spravedlnosti, přičemž sám podnět k jejímu podání nelze už vůbec považovat za prostředek na ochranu práva.

Nález

Ústavního soudu České republiky (II. senátu) ze dne 6. prosince 1995 sp.zn. II. ÚS 101/95 ve věci ústavní stížnosti P.V. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze 14.3. 1995 sp.zn. 12 To 1/95, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze z 27. 10. 1994 sp. zn. 4 T 56/94, kterými byl stěžovatel shledán vinným trestnými činy podvodu, vydírání a poškozování cizí věci a odsouzen k trestu odnětí svobody.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Stěžovatel ve své včas podané stížnosti shora uvedeným rozsudkům vytýkal porušení práva vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslechu svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě, zaručeného v čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a v čl. 14 odst. 3 písm. e) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen „Pakt“), dále práva na spravedlivé projedná ní před nestranným a nezávislým soudem, zaručeného v čl. 6 odst. 1 Úmluvy a v čl. 14 odst. 1 Paktu a konečně práva, aby byl považován za nevinného, pokud jeho vina není prokázána, upraveného v čl. 14 odst. 2 Paktu, v čl. 6 odst. 2 Úmluvy a nepřímo i v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). K porušení těchto základních práv a svobod pak mělo dojít v důsledku odmítnutí soudu prvého stupně provést výslech celé řady svědků, a to konkrétně P., D., C. a L.M., ačkoliv šlo o osoby, jejichž výslech mohl podstatnou měrou přispět k objasnění věci a k prověření obhajoby obžalovaného. Dále porušení uvedených práv dovozoval ze skutečnosti, že mu bylo znemožněno klást svědkům otázky, které dle jeho názoru měly taktéž význam pro objasnění věci, a to konkrétně otázku svědku H., zda v době po uzavření půjčky farář K. sliboval pomoci se splacením dluhu obžalovanému V., dále otázku, zda svědek farář K. dával restaurovat čtyři obrazy světců z farnosti, dále otázku, zda se provádí pravidelná kontrola inventářů na farnosti a konečně otázku, zda a za jakých podmínek mohou být zcizovány majetkové součásti farnosti resp. součásti inventářů kostelů. Porušení shora uvedených základních práv a svobod dovozoval i ze zkreslující protokolace a jednostranného hodnocení

Nahrávám...
Nahrávám...