dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 77/1997 SbNU, sv. 8, K vázanosti senátu Ústavního soudu rozhodnutím pléna Ústavního soudu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 8, nález č. 77

IV. ÚS 197/96

K vázanosti senátu Ústavního soudu rozhodnutím pléna Ústavního soudu

Senát Ústavního soudu je podle čl. 89 odst. 2 Ústavy vázán nálezem pléna tohoto soudu. Za situace, kdy plénum Ústavního soudu konstatovalo, že právní předpisy aplikované v rozhodnutích napadených ústavní stížností nejsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, by mohlo být ústavní stížnosti vyhověno jen tehdy, pokud by bylo zjištěno, že tyto předpisy byly aplikovány způsobem natolik extrémním, že to vybočilo z mezí ústavnosti, resp. že proces, který k takovému rozhodnutí vedl, nebyl jako celek procesem spravedlivým.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 12. června 1997 sp. zn. IV. ÚS 197/96 ve věci ústavní stížnosti politické strany Demokratická unie proti usnesení Ústřední volební komise ze 3. 6. 1996 o schválení zápisu o zpracování výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a proti usnesení Nejvyššího soudu z 12. 6. 1996 sp. zn. Ovs 5/96/Št o stížnosti proti vydání osvědčení o zvolení poslancem.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. 7. 1996, se politická strana Demokratická unie domáhá zrušení usnesení Ústřední volební komise ze dne 3. 6. 1996, kterým jako jiný orgán veřejné moci schválila zápis o zpracování výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, včetně třinácti příloh. Dále se domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR č. j. Ovs 5/96/Št-24 ze dne 12. 6. 1996, kterým byla bez jednání zamítnuta stížnost této strany na vydání osvědčení o zvolení poslancem, podaná proti dvanácti poslancům, kteří mandát získali v tzv. druhém skrutiniu. V těchto rozhodnutích spatřuje stěžovatelka zásah do ústavně zaručených základních práv, neboť celkem 169796 hlasů, které jí byly ve volbách odevzdány, bylo v rozporu se zásadou přímého volebního práva zakotveného v čl. 18 Ústavy použito k administrativnímu přidělení mandátů kandidátům, kteří potřebné hlasy voličů nezískali. Tím došlo i k porušení čl. 19 odst. 3 Ústavy. Ústavní stížnost dále namítá, že Nejvyšší soud ČR tím, že ve věci nenařídil veřejné jednání za účasti účastníků řízení, porušil též čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Spolu s ústavní stížností byl podán návrh, aby Ústavní soud zrušil v zákoně č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR, ustanovení, jejichž aplikací došlo k výše uvedeným zásahům do ústavně zaručených práv. Konkrétně bylo navrhováno zrušit v § 49 odst. 2, 3 a 4, dále zrušení věty „...které postoupily do prvního skrutinia,...“, v § 50 odst. 1 a v § 51 odst. 2 zrušení celého textu, vyjma části poslední věty, a to tak, aby toto ustanovení znělo: „Kandidátní listinu pro druhé skrutinium sestaví Ústřední volební komise podle preferenčních hlasů pro jednotlivé kandidáty této politické strany nebo koalice“. Všechny tyto návrhy byly odůvodňovány rozporem napadených ustanovení s čl. 18 a 19 Ústavy ČR, jakož i s čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny. Dále bylo navrhováno, aby v § 200n odst. 1 občanského soudního řádu byl zrušen text „bez

Nahrávám...
Nahrávám...