dnes je 3.10.2024

Input:

Nález 76/2000 SbNU, sv.18, K blokačnímu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 18, nález č. 76

IV. ÚS 310/99

K blokačnímu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby

Restituční nároky je nezbytné považovat za primární, a to i za cenu zásahu do již provedených majetkoprávních přesunů. Každý jiný výklad by činil blokační ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, prakticky bezcenným.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 24. května 2000 sp. zn. IV. ÚS 310/99 ve věci ústavní stížnosti Z. V. proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 8. 4. 1999 sp. zn. 20 Co 326/98 a rozsudku Okresního soudu v Třebíči z 6. 2. 1998 sp. zn. 4 C 618/95, jimiž byl zamítnut stěžovatelčin návrh, aby s ní O., š. a s. podnik B., státní podnik v likvidaci, uzavřel dohodu o vydání nemovitostí.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 1999 sp. zn. 20 Co 326/98 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 24. 6. 1999 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 1999 sp. zn. 20 Co 326/98 a rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 6. 2. 1998 č.j. 4 C 618/95-67, jimiž byl pravomocně zamítnut její návrh, aby s ní O., š. a s. podnik B., státní podnik v likvidaci, podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, uzavřel dohodu o vydání domu čp. 51 se st. pl. 91/1 v k. ú. T.

Stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozsudky bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo zakotvené v čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a prohlašující rovnost lidí v právech, čl. 3 odst. 1 Listiny zaručující základní práva a svobody všem bez rozdílu, čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) zaručující právo na soudní ochranu a čl. 11 odst. 1 Listiny. Uvedla, že jako občanka České republiky s trvalým pobytem v zahraničí na základě nálezu Ústavního soudu zveřejněného pod č. 164/1994 Sb. svůj nárok na vydání nemovitostí uplatnila ve stanovené lhůtě u soudu. Soudy obou stupňů pak došly k závěru, že majetek nelze vydat, neboť byl privatizován, čímž byly naplněny podmínky stanovené v čl. II odst. 4 zákona č. 116/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (který dle jejich názoru tvoří se zákonem č. 87/1991 Sb. nedělitelný celek), pro něž majetek nelze vydat. S tímto právním názorem stěžovatelka nesouhlasí a domnívá se, že jeho uplatněním byla odepřena ochrana jejím právům. Podle stěžovatelčina přesvědčení majetek neměl být privatizován s ohledem na § 3 odst. 2 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, který dovoluje použít k privatizaci majetek, na jehož vydání může vzniknout nárok fyzické osobě podle zvláštních předpisů, jen za podmínky, že tyto nároky nebyly uplatněny ve stanovené lhůtě nebo byly zamítnuty. Za stanovené lhůty je dle jejího názoru třeba považovat všechny lhůty podle zvláštních předpisů, tedy i lhůtu, ve které uplatnila svůj nárok a která skončila dnem 1. 5. 1995. Do

Nahrávám...
Nahrávám...