dnes je 28.9.2022

Input:

Nález 74/1997 SbNU, sv. 8, K povinnostem advokáta

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 8, nález č. 74

III. ÚS 68/97

K povinnostem advokáta

V případech, kdy zástupce žádá soud, aby již nařízené jednání přeložil na jiný termín, není věcí obecného soudu - pokud uváděné důvody neshledá dostatečně závažnými - aby o svém odmítavém stanovisku k takové žádosti žadatele uvědomoval; je věcí zástupce, zejména je-li jím advokát, aby se sám a zavčas o osudu své žádosti přesvědčil a stanovisku obecného soudu přizpůsobil režim svého pracovního dne. Časová kolize zástupce mezi zastupováním u různých jednání (procesních úkonů) zpravidla není dostatečně závažným důvodem pro to, aby kterékoli již nařízené jednání (procesní úkon) bylo odročováno, neboť je na samotném zástupci, aby - bez újmy na procesním postavení a zájmech zastupovaného - nastalou kolizi podle své vůle a výběru řešil substitucí (§ 16, § 26 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii). Zásad spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) se proto nemůže dovolávat ten účastník řízení před obecnými soudy (jinými orgány veřejné moci), který, ač řádně a zavčas (§ 115 odst. 2 občanského soudního řádu) o jednání obecného soudu (jiného orgánu veřejné moci) uvědoměn, toto jednání zmeškal, a to pro příčiny tkvící v jeho nedostatečné procesní obezřetnosti nebo ten, kdo řádné a včasné uplatnění svých procesních práv zanedbal; totéž platí i v případech, spočívá-li nedostatek procesní aktivity či obezřetnosti na straně advokáta, jehož si účastník řízení před obecnými soudy (jinými orgány veřejné moci) zvolil a který za řádný výkon převzatého zastoupení zastoupením podle zákona a pravidel svého povolání odpovídá.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 12. června 1997 sp. zn. III. ÚS 68/97 ve věci ústavní stížnosti J. J. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze 16. 12. 1996 sp. zn. 15 Co 755/96 potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu v Plzni z 29. 4. 1996 sp. zn. 11 C 531/94 o zaplacení dluhu.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 2 al. 1 zák. č. 182/1993 Sb.) brojí stěžovatel proti postupu a rozhodnutí Krajského soudu v Plzni (rozsudku ze dne 16. prosince 1996 sp. zn. 15 Co 755/96) a tvrdí, že obecný soud jako soud odvolací v jeho občanskoprávní věci jej nepředvolal k odvolacímu jednání, jednal a o jeho odvolání do rozsudku soudu I. stupně rozhodl v jeho nepřítomnosti; protože tím obecný soud jako orgán veřejné moci porušil ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí svým nálezem zrušil.

Účastník řízení, Krajský soud v Plzni, proti jehož rozhodnutí (a postupu) ústavní stížnost směřuje, se k ní podáním předsedy senátu (§ 30 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb.) vyjádřil tak (§ 42 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb.), že její tvrzení odmítl s poukazem na to, že ve stěžovatelově věci k žádosti jeho právního zástupce nařízené odvolací jednání již jednou odročil a že důvody pro další odročení nepokládal za natolik důležité, aby odvolací jednání odročoval podruhé; navrhl proto, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl.

Ústavní stížnost není důvodná.

Z obsahu spisu obecného

Nahrávám...
Nahrávám...