dnes je 28.9.2022

Input:

Nález 72/1996 SbNU, sv. 6, K otázce ochrany vlastnického práva podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod; K ústavní zásadě rovnosti

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 6, nález č. 72

I. ÚS 107/96

K otázce ochrany vlastnického práva podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod
K ústavní zásadě rovnosti

1. Článkem 11 Listiny základních práv a svobod je chráněno „vlastnické právo jako takové, vlastnické právo již konstituované a tedy již existující a nikoli pouze tvrzený nárok na ně“ (srov. nález I. ÚS 115/94, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 3, Praha, C. H. Beck 1995, str. 295). Pouhý spor o vlastnictví, jímž má být vlastnické právo teprve konstituováno, tedy ústavně chráněn není a ani být nemůže.

2. Ústavní soud již judikoval dříve, že zásada rovnosti mezi lidmi patří mezi základní práva, jež plní funkci spíše jen ideálně typických kategorií vyjadřujících cílové představy, jež se nemohou zcela krýt se sociální realitou, a pokud by se nerovnost v sociálních vztazích měla dotknout základních lidských práv, musí dosáhnout značné intenzity, zpochybňující její samotnou podstatu. Tak se zpravidla děje tehdy, je-li s porušením rovnosti spojeno i porušení jiného základního práva (srov. Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 3, Praha, C. H. Beck 1995, str. 209).

Nález

Ústavního soudu České republiky (I. senátu) ze dne 10. září 1996 sp. zn. I. ÚS 107/96 ve věci ústavní stížnosti J.N., M.K., L.Ch. a D.H. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze 7. 2. 1996 sp. zn. 10 Ca 606/95 a proti rozhodnutí Okresního úřadu v Pelhřimově - okresního pozemkového úřadu z 8. 9. 1995 č. j. Ž 194/92-R2-Karásková o určení vlastnického práva k nemovitostem.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

J.N. a A.N., otec a matka stěžovatelů, uzavřeli dne 18. 11. 1971 a 24.1. 1973 kupní smlouvy, jimiž prodali Povodí Vltavy, podniku pro provoz a využití vodních toků Praha, les zapsaný v katastrálním území V. pod pp. čk. 721 a les, louku a pastvu zapsané v katastrálním území H. pod pp. čk. 202/2, 206/1 a 206/2. Důvodem prodeje byla stavba vodního díla Želivka. Kupní cena v případě první smlouvy (č. j. 230/64-Žel. Hoj. 92/71) činila 3018,40 Kčs, v případě druhé smlouvy (č. j. 230/64-Žel. Vojsl. 5/73) 1379,60 Kčs.

Dne 10. 2. 1992 se A.N. (jejíž manžel J.N. zemřel) obrátila na Východočeské státní lesy v H. K. (jimž byl prý les, zapsaný v katastrálním území V. pod pp. čk. 721, později předán) s výzvou k uzavření dohody o vydání pozemku „s případným plněním podle ustanovení § 16 zákona č. 229/1991 Sb.“ a k poskytnutí náhrady za trvalý porost podle ustanovení § 15 cit. zákona. Přípisem z 29. 6. 1994 Lesy České republiky, s.p., oblastní inspektorát H. B. se sídlem v P., sdělily, že „povinný nemůže podle dodaných podkladů posoudit, zda je zde dán restituční titul podle ust. § 6 odst. 1 písm. k) či jiného ustanovení zák. č. 229/1991 Sb.“. Proto prý nebylo možno ani uzavřít navrhovanou dohodu o vydání a rozhodnout musí okresní úřad - pozemkový úřad.

Dne 11. 8. 1994 A.N. zemřela a nároky „na zemědělský majetek dle ustanovení § 9 zákona č. 229/1991 Sb.“ uplatnil dne 20. 9. 1994 její syn J.N. Okresní úřad v Pelhřimově, okresní pozemkový úřad v dané

Nahrávám...
Nahrávám...