dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 7/1997 SbNU, sv. 7, K aplikaci § 22 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 7, nález č. 7

IV. ÚS 258/96

K aplikaci § 22 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Vznik práva náhradního užívání podle vládního nařízení č. 47/1955 Sb., o opatřeních v oboru hospodářsko-technických úprav pozemků, byl spojen s právní mocí rozhodnutí o schválení projektu pozemkových úprav. Tento projekt schvaloval, šlo-li o pozemkové úpravy prováděné na návrh zemědělského závodu socialistického sektoru, zemědělský odbor rady okresního národního výboru za účasti zástupce místního národního výboru, šlo-li pak o pozemkové úpravy prováděné z moci úřední, zemědělská správa rady krajské ho národního výboru po vyjádření výkonného orgánu místního národního výboru a zemědělského odboru rady okresního národního výboru. Kompetence místního národního výboru jsou v citovaném vládním nařízení vymezeny v ustanoveních § 3, § 6 odst. 2 písm. c) a § 15, žádné z těchto ustanovení neupravuje však jejich rozhodovací pravomoc v těchto věcech. Důkaz, který měly obecné soudy k dispozici, totiž výměr o náhradním užívání ze dne 26. 6. 1957, vydaný radou místního národního výboru, neopravňoval je tedy v žádném směru k závěru, že stěžovatelčiny pozemky jsou vskutku zatíženy existencí práva náhradního užívání, opravňujícího náhradního uživatele k užívání pozemku ve stejném rozsahu, v jakém by náleželo vlastníku tohoto náhradního pozemku a trvale spojeného s vlastnictvím pozemku, za nějž byl přidělen pozemek do náhradního užívání (§ 9 odst. 2 citovaného vládního nařízení). To, mimo jiné, dále znamená, že ustanovení § 22 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, nemělo být v projednávané věci vůbec aplikováno, neboť toto ustanovení předpokládá existenci práva náhradního užívání, které z obsahu spisu nelze dovodit.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 15. ledna 1997 sp. zn. IV. ÚS 258/96 ve znění opravného usnesení ze dne 1. dubna 1997 ve věci ústavní stížnosti H.K. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze 30. 5. 1996 sp. zn. 16 Co 332/95 o vyklizení nemovitostí.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 1996 čj. 16 Co 332/95-61 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 3. 1995 čj. 7 C 377/93-20, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelky, aby žalovaným bylo uloženo vyklidit a vyklizené stěžovatelce odevzdat ve výroku tohoto rozsudku blíže označené nemovitosti, stěžovatelka vytýká obecným soudům porušení jejích ústavně zaručených práv. Tuto protiústavnost spatřuje v porušení ochrany vlastnického práva zakotvené v článku 11 odst. 4 a též v porušení principu rovnosti ve smyslu článku 4 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Navrhuje proto z těchto důvodů, aby uvedená rozhodnutí obecných soudů byla zrušena.

Krajský soud v Praze se k podané ústavní stížnosti

Nahrávám...
Nahrávám...