dnes je 29.11.2022

Input:

Nález 67/2004 SbNU, sv. 33, K povinnosti soudu odůvodnit rozhodnutí o dovolání

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 33, nález č. 67

III. ÚS 266/03

K povinnosti soudu odůvodnit rozhodnutí o dovolání

Nelze klást k tíži stěžovatelů, pokud soud ve věci rozhodující při aplikaci platného zákonného ustanovení nerozpozná v dané chvíli neústavnost aplikovaného ustanovení a nepředloží podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky věc Ústavnímu soudu.

Pokud soud své rozhodnutí neodůvodnil alespoň v rozsahu, který by byl v konkrétní věci dostačující z hlediska zachování ústavněprávních kautel v rámci civilního řízení, znamená takové rozhodnutí porušení principu spravedlivého procesu a takové rozhodnutí je de facto nepřezkoumatelné a odporující ústavnímu pořádku České republiky.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu)* ze dne 11. května 2004 sp. zn. III. ÚS 266/03 ve věci ústavní stížnosti B. D. proti usnesení Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003 sp. zn. 25 Cdo 281/2003, jímž bylo stěžovatelčino dovolání shledáno nepřípustným.

Výrok

I. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2003 č. j. 25 Cdo 281/2003-125 bylo zasaženo do práva stěžovatelky na spravedlivý proces vyplývajícího z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a současně i do principu právního státu dle čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR.

II. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2003 č. j. 25 Cdo 281/2003-125 se ruší.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu bylo ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, doručeno podání stěžovatelky (právně nezastoupené), ve kterém žádala zrušení v záhlaví citovaného usnesení Nejvyššího soudu z důvodu jeho nezákonnosti. Stěžovatelka byla vyzvána přípisem ze dne 29. 5. 2003, aby ve lhůtě jí k tomu stanovené předložila plnou moc svého právního zástupce a doplnila ústavní stížnost. Ústavnímu soudu byla dne 10. 6. 2003 doručena žádost stěžovatelky o prodloužení lhůty k odstranění vad, které bylo vyhověno.

Rozhodnutím České advokátní komory ze dne 16. 6. 2003 č. j. 04-2823/03 byla stěžovatelce určena právní zástupkyně, která dne 14. 7. 2003 zaslala Ústavnímu soudu doplněnou ústavní stížnost a předložila plnou moc k zastupování stěžovatelky.

Stěžovatelka ve své doplněné ústavní stížnosti uvádí, že v záhlaví citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces vyplývající z ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), jelikož soud dovolací neodůvodnil, proč dovolání bylo shledáno nepřípustným. Dále stěžovatelka namítá, že tímto rozhodnutím byl porušen i čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“). Proto navrhuje, aby Ústavní soud nálezem v záhlaví citované usnesení zrušil.

K ústavní stížnosti se vyjádřil další účastník, Nejvyšší soud. Předseda senátu, který o dovolání stěžovatelky rozhodoval, ve svém vyjádření uvedl, že Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud stěžovatelka označila v dané věci jako žalovanou JUDr. A. P., předsedkyni senátu Vrchního soudu v Praze, nebylo možné, než se ztotožnit se závěry soudů obou stupňů o nedostatku pasivní legitimace na straně žalované. K námitkám stěžovatelky ohledně absence odůvodnění

Nahrávám...
Nahrávám...