dnes je 7.7.2022

Input:

Nález 67/2002 SbNU, sv. 26, K ustanovení obce opatrovníkem osoby neznámého pobytu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 26, nález č. 67

III. ÚS 717/01

K ustanovení obce opatrovníkem osoby neznámého pobytu

Obecnému soudu nepřísluší ustanovit proti její vůli obec (město) opatrovníkem účastníka řízení, se kterým nelze jednat proto, že jeho pobyt není znám.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 6. června 2002 sp. zn. III. ÚS 717/01 ve věci ústavní stížnosti města Náchod proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze 17. 9. 2001 sp. zn. 17 Co 417/2001 a usnesení Okresního soudu v Náchodě z 28. 6. 2001 sp. zn. E 1103/99 o ustanovení opatrovníkem.

I. Výrok

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. září 2001 sp. zn. 17 Co 417/2001 a usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 28. června 2001 sp. zn. E 1103/99 se zrušují.

II. Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností [§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“)], splňující i jinak formální náležitosti vyžadované zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona], brojí stěžovatel proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 2001 (17 Co 417/2001-18), jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 28. 6. 2001 (E 1103/99-13), a tvrdí - stručně řečeno - „že nedobrovolným ustanovením opatrovníkem bylo rozhodnutím soudu II. stupně, a právními závěry v něm obsaženými, porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces“ (čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), a dále že „rozhodnutími obecných soudů byla porušena ústavní zásada, dle které nesmí být nikdo nucen činit, co zákon neukládá (čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod)“.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel, s odkazem na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 27/2000, tvrdil, že i když je obec právním subjektem sui generis, nemůže být proti své vůli nucena k opatrovnictví jiné osobě než nezletilci, osobě zbavené způsobilosti k právním úkonům a osobě s omezenou způsobilostí k právním úkonům; stěžovatel tak popřel, že by mu ze zákona [zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů] jako důsledek jedné z činností obce v její samostatné působnosti vyplývala povinnost převzít funkci opatrovníka osobě neznámého pobytu, a má za to, že postup okresního soudu, jímž byl proti své vůli ustanoven opatrovníkem, nemá oporu v žádném právním předpise; navrhl proto, aby Ústavní soud svým nálezem usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Náchodě, jak vpředu jsou označena, zrušil.

Krajský soud v Hradci Králové se k výzvě Ústavního soudu (§ 42 odst. 4 zákona) vyjádřil podáním předsedkyně senátu, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§ 30 odst. 3 zákona), a to tak, že poukázal na rozdílnou rozhodovací praxi senátů Ústavního soudu (rozhodnutí ve věcech sp. zn. III. ÚS 395/2000, sp. zn. III. ÚS 498/2000 a contr. rozhodnutí ve věci sp. zn. II. ÚS 27/2000), a zejména na odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí, a navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta.

Vedlejší účastník řízení (Z. I., spol. s r. o.) se svého postavení vedlejšího

Nahrávám...
Nahrávám...