dnes je 9.12.2022

Input:

Nález 64/2002 SbNU, sv. 26, K postavení oprávněné osoby podle § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 26, nález č. 64

II. ÚS 431/01

K postavení oprávněné osoby podle § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Restituční nárok podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o půdě“) v případě narušené celistvosti dědictví nelze vykládat v neprospěch závětního dědice tak, že je vyloučen z okruhu oprávněných osob spadajících pod právní režim § 4 odst. 2 písm. a) zákona o půdě. Nelze tak učinit ani v případě, kdyby univerzálnímu závětnímu dědici nebylo vydáno z dědictví ničeho, protože zůstavitel zemřel bez zanechání majetku a řízení bylo zastaveno.

Právně významná pro restituční nárok podle § 4 odst. 2 písm. a) zákona o půdě je skutečnost, že existuje platná závěť, kterou byl původním vlastníkem potenciálně restituovaných nemovitostí ustanoven univerzální dědic, a že byla předložena v dědickém řízení. Je právně irelevantní, zda se tak stalo v dědickém řízení původním nebo dodatečném. Dále je nutné, aby podle tehdy platné právní úpravy platilo, že dědictví se nabývá zůstavitelovou smrtí.

Pokud oprávněná osoba tyto podmínky splňuje a své restituční nároky řádně uplatnila, je další osobou oprávněnou po zůstaviteli podle § 4 odst. 2 písm. a) zákona o půdě a navíc ve vztahu k osobám spadajícím do dalších skupin uvedených v § 4 odst. 2 zákona o půdě je v postavení prioritním. Nezáleží na tom, zda tyto osoby z titulu svého postavení (např. neopomenutelní dědici) již něco z dědictví nabyly. Tyto osoby, jak je uvedeno výše, jsou chráněny obecnou občanskoprávní úpravou ve vztahu k dědictví nebo věcem, které jim byly v dědickém řízení vydány. S ohledem na logický i jazykový výklad ustanovení § 4 odst. 2 písm. a) zákona o půdě nemůže tato občanskoprávní úprava vyloučit univerzálního závětního dědice z postavení oprávněné osoby podle § 4 odst. 2 písm. a) zákona o půdě.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 31. května 2002 sp. zn. II. ÚS 431/01 ve věci ústavní stížnosti A. I. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 19. 4. 2001 sp. zn. 38 Ca 310/2000 a rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, pozemkového úřadu, z 12. 5. 2000 sp. zn. PÚ 319/00 ohledně vlastnictví nemovitostí.

I. Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2001 č. j. 38 Ca 310/2000-60 a rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, pozemkového úřadu, ze dne 12. 5. 2000 sp. zn. PÚ 319/00 se zrušují.

II. Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která Ústavnímu soudu došla 16. 7. 2001 a i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, napadla stěžovatelka rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2001 č. j. 38 Ca 310/2000-60 a rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, pozemkového úřadu, (dále též „pozemkový úřad“) ze dne 12. 5. 2000 sp. zn. PÚ 319/00. Domnívá se, že jimi došlo k porušení jejích práv, garantovaných čl. 11 odst. 1 větou třetí a

Nahrávám...
Nahrávám...