Nález 63/2009 SbNU, sv.52, K sociálnímu pojištění francouzských zaměstnanců v České republice

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 52, nález č. 63

III. ÚS 2822/07

K sociálnímu pojištění francouzských zaměstnanců v České republice

Ke znakům právního státu neoddělitelně patří hodnota právní jistoty a z ní vyplývající princip ochrany důvěry občanů v právo, které jsou v nejobecnější podobě obsaženy v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky; povaha materiálního právního státu přitom obsahuje s ním rovněž spjatou maximu, podle níž jestliže někdo jedná v (oprávněné) důvěře v určitý zákon (resp. v právo jako takové), nemá být ve své důvěře zklamán. Ochrana jednání učiněného v důvěře v právo pak předpokládá, že právnická nebo fyzická osoba jedná v důvěře nejen v text relevantního právního předpisu, ale zejména též v důvěře v trvající výklad takového předpisu orgány veřejné moci, včetně (zde) konstantní správní praxe správních úřadů a výkladu práva podávaného správními soudy.

Přehodnocení výkladu ze strany správních úřadů nebo soudů za nezměněného stavu interpretovaných právních předpisů přitom není vyloučeno, avšak lze v něm spatřovat závažný zásah do právní jistoty a intenzitu tohoto zásahu je nutno vždy posuzovat ve světle konkrétní situace. Platí však, že změna dlouhodobé správní praxe nebo soudní judikatury, ale za nezměněného stavu právních předpisů, může nastat jen ze závažných a principiálních důvodů směřujících k dosažení určité právem chráněné hodnoty; v žádném případě se však tak nesmí dít svévolně.

Právě soustavná praxe orgánů státní správy sociálního zabezpečení vytvořila oprávněná očekávání adresátů příslušných právních norem v oblasti nemocenského pojištění a dotvořila české právo v jeho materiální podobě tak, že v relevantní době nemohla být použita Všeobecná úmluva o sociální bezpečnosti mezi Československem a Francií (vyhlášena pod č. 215/1949 Sb.) místo úpravy zákonné. Odmítl-li Nejvyšší správní soud důvod změny praxe orgánů sociálního zabezpečení spočívající v nesprávném výkladu novely Ústavy České republiky účinné od 1. června 2002, bylo na něm, aby (spolu s krajskými soudy) chránil oprávněná očekávání adresátů v trvající existenci jejich práv a povinností, a to za právního stavu existujícího v nezměněné podobě až do 31. 12. 2003. Odpadl-li jako nesprávný argument použitím čl. 10 Ústavy České republiky v novém znění, nelze na změnu praxe správního orgánu nahlížet jinak, než jako na libovůli, a nikoliv legitimní a principiální změnu výkladu práva. Pokud Nejvyšší správní soud změnu správní praxe takto ex post de facto justifikoval, dopustil se libovůle mající rozměry protiústavní.

Francouzští státní příslušníci, kteří neměli v České republice trvalý pobyt a byli činní na jejím území pro zaměstnavatele v pracovněprávním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů, nebyli účastni na pojištění podle zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném do 31. 12. 2003 [a to s odkazem na ustanovení § 5 písm. b) citovaného zákona].

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a Jiřího Muchy - ze dne 19. března 2009 sp. zn. III. ÚS 2822/07 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky…