Nález 6/2008 SbNU, sv.48, K úhradě celního dluhu z globální záruky
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 48, nález č. 6
II. ÚS 1759/07
K úhradě celního dluhu z globální záruky
Výkladem Nejvyššího správního soudu, na jehož základě byla stěžovatelka nucena zaplatit z titulu ručení více, než mohla v době vystavení záruky s ohledem na znění tehdy platných právních předpisů a tehdejší praxi důvodně očekávat, bylo zasaženo do stěžovatelčina práva vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Snaha státu maximalizovat fiskální výnosy je legitimní a ústavním pořádkem aprobovaná, avšak musí respektovat předem jasně daný zákonný rámec, jinak dochází k ústavně neaprobovatelnému zásahu do vlastnického práva v rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Veřejná moc nemůže využívat nejasnost právní úpravy, kterou sama vyvolala.
Nález
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké - ze dne 9.ledna 2008 sp. zn. II. ÚS 1759/07 ve věci ústavní stížnosti Komerční banky, a. s., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2006 č. j. 7Ca 139/2005-40, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina správní žaloba, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2007 č.j. 7 Afs 182/2006-94, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina kasační stížnost, a to ve věci rozhodnutí celního orgánu ukládajícího stěžovatelce zaplatit z titulu tzv. globální celní záruky další částku, ačkoli stěžovatelka již z titulu této záruky v plné výši plnila, spojené s návrhem na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem.
Výrok
I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2006 č. j. 7 Ca 139/2005-40 a rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2007 č. j. 7 Afs 182/2006-94 bylo porušeno základní právo stěžovatelky vlastnit majetek, garantované čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Uvedené rozsudky se proto ruší.
III. Náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem se nepřiznává.
Odůvodnění
Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta kasační stížnost proti shora uvedenému rozsudku městského soudu (jehož zrušení stěžovatelka rovněž požaduje), jímž byla zamítnuta správní žaloba proti rozhodnutí celního ředitelství. Rozhodnutím celního ředitelství bylo potvrzeno rozhodnutí celního úřadu, ukládající stěžovatelce zaplatit z titulu jedné a téže tzv. globální celní záruky částku 273 789,86 Kč, ačkoli bylo nesporné, že stěžovatelka již z titulu této záruky znějící na 300 000 Kč v plné výši plnila. Stěžovatelka tvrdila, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a právo vlastnit majetek, garantované čl. 11 odst. 1 Listiny, neboť jí byl v rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny vyměřen celní dluh bez zákonného podkladu. Porušen měl být i čl. 2 odst. 1 a 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny a ohrožen byl princip právní jistoty, garantovaný jako náležitost právního státu čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky.
Stěžovatelka namítala, že byla Celním úřadem Beroun dne 2. 6. 1997 vyzvána k zaplacení částky…
