dnes je 7.7.2022

Input:

Nález 58/2001 SbNU, sv. 22, K protiústavnosti postupu soudu přihlížejícího k okolnostem, s nimiž se seznámil až po vyhlášení rozsudku

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 22, nález č. 58

II. ÚS 334/2000

K protiústavnosti postupu soudu přihlížejícího k okolnostem, s nimiž se seznámil až po vyhlášení rozsudku

V písemném vyhotovení rozsudku nelze argumentovat vyjádřením navrhovatele, které bylo soudu doručeno až po vyhlášení rozsudku.

Pokud soud přihlížel v rozhodnutí ke skutečnostem, se kterými se seznámil až po vyhlášení rozsudku, pak jeho rozhodnutí nebylo vydáno v souladu s § 153 odst. 1 občanského soudního řádu (tj. na základě zjištěného skutkového stavu věci) a v souladu s § 157 odst. 2 téhož zákona (podle kterého soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvede mimo jiné i to, které skutečnosti vzal za prokázané, a které nikoli, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení těchto důkazů řídil).

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 11. dubna 2001 sp. zn. II. ÚS 334/2000 ve věci ústavní stížnosti J. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 27. 1. 2000 sp. zn. 38 Ca 2/99, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti rozhodnutím finančních orgánů o doměření daně z příjmu fyzických osob.

I. Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2000 sp. zn. 38 Ca 2/99 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti napadá stěžovatel rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2000 sp. zn. 38 Ca 2/99 a uvádí, že jako fyzické osobě mu byla dodatečným platebním výměrem č. 18/97/6393 ze dne 25. 9. 1997 č. j. 175778/97/010912/6393 na základě daňové kontroly místně příslušného správce daně doměřena podle § 31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“) daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období 1994.

Navrhovatelovo odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru č. 18/97/6393 ze dne 25. 9. 1997 č. j. 175778/97/010912/6393 bylo rozhodnutím vedlejšího účastníka řízení (Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu) jako odvolacího orgánu zamítnuto.

Žalobou napadené rozhodnutí ze dne 25. 11. 1998 č. j. FŘ-2050/1/98 bylo rozsudkem Městského soudu v Praze potvrzeno, neboť žaloba byla podle § 250j odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jako nedůvodná zamítnuta.

Ke skutkovým okolnostem právní věci stěžovatel uvedl, že je osobou zaregistrovanou u příslušného správce daně jako daňový subjekt, mimo jiné jako plátce daně z příjmu fyzických osob. Městský soud v Praze ve svém rozhodování prý vycházel z právního hodnocení zaujatého vedlejším účastníkem, podle kterého daňový subjekt neunesl důkazní břemeno podle § 31 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků, když pouze tvrdil správnost svého postupu [§ 16 odst. 2 písm. e) zákona o správě daní a poplatků].

Navrhovatel zdůraznil, že není pravdou, že by ve svém podnikání nevedl řádnou evidenci, jak mu ji předepisuje zákon o účetnictví, neboť tento zákon v případech, kdy to výslovně nestanoví, umožňuje daňovému subjektu zvolit vhodný způsob vedení účetní evidence. Nesrovnalostí v účetnictví prý nemůže být podle názoru navrhovatele formální chyba v počtech nebo psaní. Stěžovatel tvrdí, že správce daně neměl pro svůj požadavek na

Nahrávám...
Nahrávám...