Nález 55/2005 SbNU, sv.36, K trestnému činu poškozování věřiteleK odlišnému právnímu hodnocení souzeného jednání obecnými soudy
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 36, nález č. 55
IV. ÚS 343/04
K trestnému činu poškozování věřitele
K odlišnému právnímu hodnocení souzeného jednání obecnými soudy
Ústavní soud konstatuje, že z usnesení Nejvyššího soudu nelze dovodit, že jím konstatované vady rozhodnutí obvodního a městského soudu nezakládají nutnost jejich zrušení pro rozpor se zásadami fair procesu. Námitky stěžovatelky jsou v tomto směru důvodné. Každý z obecných soudů hodnotil jednání stěžovatelky právně velmi odlišně. Nebylo vůbec vyjasněno, zda právní hodnocení označené Nejvyšším soudem za chybné nezpůsobilo díky vadné orientaci dokazování nesprávnost skutkových zjištění, o něž dovolací soud opřel závěr, že nastal následek předpokládaný zákonem. Ústavní soud nevylučuje, že závěr Nejvyššího soudu lze přesvědčivě odůvodnit odkazem na již provedená skutková zjištění, avšak odůvodnění napadeného usnesení nezohledňuje důsledky posunů v právním hodnocení stíhaného jednání.
Podle nálezů Ústavního soudu zásada rovnosti stran nepochybně patří mezi esenciální náležitosti spravedlivého procesu garantovaného Listinou (např. věc sp. zn. IV. ÚS 182/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 35, nález č. 168), a proto ji nelze jakkoli potlačit poukazem na mimořádnost příslušného řízení.
Nález
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Jiřího Muchy a JUDr. Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 14. března 2005 sp. zn. IV. ÚS 343/04 ve věci ústavní stížnosti H. T. proti usnesení Nejvyššího soudu z 16. 6. 2004 sp. zn. 3 Tdo 464/2004, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 17. 9. 2003 sp. zn. 8 To 336/2003 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze 3. 7. 2003 sp. zn. 42 T 40/2003 ve věci, v níž byla stěžovatelka uznána vinnou trestným činem poškozování věřitele.
Výrok
I. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 6. 2004 sp. zn. 3 Tdo 464/2004 byla porušena základní práva stěžovatelky garantovaná čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
II. Proto se toto usnesení ruší.
III. Ve zbývající části se ustavní stížnost odmítá.
Odůvodnění
I.
Stěžovatelka se ústavní stížností podanou dne 14. 10. 2004 domáhala zrušení výše uvedených rozhodnutí vydaných ve věci, v níž byla uznána vinnou trestným činem poškozování věřitele, a tvrdila, že jejich vydáním byla porušena její práva garantovaná čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále též „Listina“), čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 Listiny, jakož i práva garantovaná čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též Úmluva“) a čl. 14 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen „Pakt“). Ústavní stížnost byla podána včas [§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“)] a splňovala i další formální náležitosti a podmínky projednání předepsané zákonem o Ústavním soudu.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti především namítla, že Nejvyšší soud porušil její právo na spravedlivý proces a dopustil se…
