Nález 52/2002 SbNU, sv.26, K provádění a hodnocení důkazů obecnými soudyK rozhodování soudu o svěření nezletilého dítěte do výchovy jednoho z rodičů
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 26, nález č. 52
IV. ÚS 582/01
K provádění a hodnocení důkazů obecnými soudy
K rozhodování soudu o svěření nezletilého dítěte do výchovy jednoho z rodičů
Obecný soud v každé fázi řízení váží, které důkazy vzhledem k návrhovému petitu je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví nezbytné či žádoucí dosavadní stav dokazování doplnit. Věcí soudu pak je, jak s rozporem mezi provedenými důkazy naloží. Je však jeho povinností provedený důkaz odporující důkazům ostatním hodnotit a zdůvodnit, proč jej odmítá nebo pokládá za nevěrohodný, a v odůvodnění rozhodnutí své stanovisko k tomuto důkazu přiměřeně vyložit (§ 132 odst. 1, § 157 odst. 2 občanského soudního řádu).
Nález
Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 22. dubna 2002 sp. zn. IV. ÚS 582/01 ve věci ústavní stížnosti T. H. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z 20. 6. 2001 sp. zn. 10 Co 233/2001 a 10 Co 234/2001 a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem z 20. 12. 2000 sp. zn. 20 P a Nc 198/99, 20 Nc 122/99, 20 P a Nc 247/99, jimiž byl stěžovatelův nezletilý syn svěřen do výchovy matky.
I. Výrok
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 6. 2001 sp. zn. 10 Co 233/2001 a 10 Co 234/2001 a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 12. 2000 sp. zn. 20 P a Nc 198/99, 20 Nc 122/99, 20 P a Nc 247/99 se zrušují.
II. Odůvodnění
Stěžovatel se s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 6. 2001 sp. zn. 10 Co 233/2001 a 10 Co 234/2001 a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 12. 2000 sp. zn. 20 P a Nc 198/99, 20 Nc 122/99, 20 P a Nc 247/99, jimiž byl jeho nezletilý syn svěřen do výchovy matky.
V ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas se závěry soudů, dle kterých má matka lepší předpoklady pro výchovu nezletilého, neboť je na mateřské dovolené s jeho polorodou sestrou a bude mít na výchovu větší časový prostor než otec, který navíc neumožňuje matce styk s dítětem v jejím bydlišti. Soudy se spokojily s tím, že nebylo prokázáno, že matčin druh dítě bil, když podnět k trestnímu stíhání byl odložen, ale nevzaly v úvahu, že pro závěry orgánů činných v trestním řízení o zahájení trestního stíhání je potřeba více důkazů, než je tomu pro vyhodnocení výchovného prostředí dítěte ve vazbě na další zjištěné skutečnosti. Soud pouze uvedl, že matčin druh má sklony k alkoholismu, a vyšly najevo skutečnosti, které by se mohly v budoucnu projevit na kvalitě výchovného prostředí. Namítá, že obecné soudy nerespektovaly zásadní procesní ustanovení, zejména § 122, 123, 125 a 132 občanského soudního řádu (ve znění před novelou, provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. - dále jen o. s. ř.), neboť se nezabývaly jeho návrhy na provedení důkazů, když je ani neprovedly, ani o nich nerozhodly. Důkazy nehodnotily zákonným způsobem, určité důkazy zcela opomněly, v rozsudku se o nich nezmínily a některé přecenily, chybí logické zhodnocení důkazů v jejich souhrnu i jednotlivě. Konkrétně uvádí, že soudy se nijak…