dnes je 9.12.2022

Input:

Nález 51/1995 SbNU, sv. 4, K otázce zachování nebo vrácení československého státního občanství jako podmínce úspěšného uplatnění nároku na restituci zemědělského majetku

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 4, nález č. 51

IV. ÚS 82/95

K otázce zachování nebo vrácení československého státního občanství jako podmínce úspěšného uplatnění nároku na restituci zemědělského majetku

Zachování československého státního občanství osobám, spadajícím pod ustanovení § 1 ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, tj. československým státním občanům národnosti německé nebo maďarské (§ 1 ústavního dekretu), bylo umožněno pouze za podmínky, že tyto osoby prokázaly, že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národům českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem (§ 2 odst. 1 ústavního dekretu). Tyto osoby mohly podat žádost o zjištění, že se československé státní občanství zachovává podle ustanovení § 2 odst. 2 ústavního dekretu. Takovou žádost, stejně jako žádost o vrácení československého státního občanství podle § 3 ústavního dekretu, však původní vlastník nepodal, ani podat nemohl, neboť zemřel ještě před účinností ústavního dekretu č. 33/1945 Sb., nepodali ji však ani dědicové zemřelého, jejichž legitimace domáhat se zde výroku alespoň deklaratorní povahy by byla patrně odůvodněna jeho možnými účinky na majetková práva zůstavitele. Konfiskace majetku původního vlastníka podle dekretu č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, zůstala proto i v řízení před Ústavním soudem nezpochybněna.

Nález

Ústavního soudu České republiky (IV. senátu) ze dne 20. září 1995 sp. zn. IV. ÚS 82/95 ve věci ústavní stížnosti M.H. a F.P. proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 1. 2. 1995 sp. zn. 30 Ca 92/94 o vydání nemovitosti.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně, potvrzujícímu rozhodnutí Okresního úřadu ve Žďáře nad Sázavou, pozemkového úřadu ze dne 14.12. 1993 čj. PÚ 3870/92-1 o tom, že stěžovatelky nenabývají vlastnického práva k zemědělskému majetku, blíže specifikovanému ve výroku tohoto rozhodnutí, stěžovatelky uvádějí, že provedeným důkazním řízením nebyla vyloučena možnost, že zemřelý dr. M.D. byl české národnosti. Považují proto za sporné, zda s ohledem na tuto skutečnost došlo ke konfiskaci majetku podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. Státní orgány, které ve věci rozhodovaly, porušily tedy zákon tím, že rozhodovaly na základě nedostatečně zjištěného a objasněného skutkového stavu věci. Stěžovatelky, které byly zkráceny ve svých právech citovanými rozhodnutími státních orgánů, obracejí se proto touto ústavní stížností v souladu s článkem 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod na Ústavní soud České republiky a navrhují, aby jejich ústavní stížnosti bylo vyhověno a napadené rozhodnutí bylo zrušeno.

Účastník řízení Krajský soud v Brně poukazuje na skutečnost, která nebyla zpochybněna ani stěžovatelkami, totiž,

Nahrávám...
Nahrávám...