dnes je 23.4.2024

Input:

Nález 5/2008 SbNU, sv. 48, K otázce tzv. opomenutých důkazů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 48, nález č. 5

II. ÚS 1437/07

K otázce tzv. opomenutých důkazů

Pokud soud odmítne provedení důkazu, je nezbytné odmítnutí návrhu důsledně odůvodnit, v odůvodnění reagovat na námitky uplatněné účastníkem řízení i ve vazbě na ostatní skutečnosti, které vyšly najevo, a rovněž pochyby nevyvolávajícím způsobem zdůvodnit závěry učiněné na základě skutkového stavu zjištěného bez provedení odmítnutých důkazů. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod (především čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst.2), a v důsledku toho též i v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky, což platí zvláště za situace, kdy je účastníkovi řízení vytýkáno neunesení důkazního břemene, přičemž je zřejmé, že v důsledku postupu soudů mu tato možnost ani v plném rozsahu nebyla dána.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké - ze dne 9. ledna 2008 sp. zn. II. ÚS 1437/07 ve věci ústavní stížnosti K. Ž. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2005 č. j. 23 Co 354/2005-119 a rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 19. 5. 2005 sp. zn. 7 C 157/2004, jimiž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba na určení vlastnického práva.

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2005 č. j. 23 Co 354/2005-119 a rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 19. 5. 2005 č. j. 7 C 157/2004-85 se ruší.

Odůvodnění

Stěžovatel s odvoláním na porušení čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) navrhuje zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, kterými nebylo vyhověno jeho žalobě, jíž se domáhal určení, že je vlastníkem jedné ideální poloviny v žalobě specifikovaných nemovitostí. Dovolání bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007 sp. zn. 30 Cdo 2044/2006 odmítnuto jako nepřípustné.

Z obsahu připojeného spisu okresního soudu Ústavní soud zjistil, že dne 10. 3. 1998 uzavřel stěžovatel (v řízení u obecných soudů v postavení žalobce) jako dárce se svým zemřelým synem K. Ž. ml. (právním předchůdcem žalovaných) jako obdarovaným darovací smlouvu o převodu jedné ideální poloviny uvedených nemovitostí a smlouvu o zřízení věcného břemene.

Stěžovatel v řízení u obecných soudů tvrdil, že se jednalo o zastřenou kupní smlouvu smlouvou darovací, přičemž účastníci smlouvy se dohodli, že hodnota převáděné poloviny nemovitostí bude zaplacena do pěti let. K úhradě však nedošlo a po smrti K. Ž. ml. stěžovatel od smlouvy odstoupil. Darovací smlouvu považoval za neplatnou pro nedostatek vůle k jejímu uzavření. Fakticky uzavřená kupní smlouva je rovněž neplatná, protože byla uzavřena pouze ústně, dále pro její neurčitost a nesrozumitelnost a neplatný je i vklad této smlouvy do katastru nemovitostí, neboť návrh na vklad neměl potřebné náležitosti.

Soud prvního stupně posoudil smlouvu jako platně uzavřenou smlouvu darovací a smlouvu o zřízení věcného břemene, která je určitá a srozumitelná. V dané věci se ani nejedná o

Nahrávám...
Nahrávám...