dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 45/1997 SbNU, sv. 7, K důsledkům usnesení o zrušení trestů propadnutí majetku podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 7, nález č. 45

IV. ÚS 20/97

K důsledkům usnesení o zrušení trestů propadnutí majetku podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci

Otázku, zda pravomocná soudní rozhodnutí podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, jsou listinou způsobilou být podkladem k provedení záznamu podle ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, třeba tedy vzhledem k uvedené zákonné úpravě zodpovědět negativně. Tak by tomu mohlo být pouze v případě, kdyby uvedená soudní rozhodnutí konstituovala, a to bez dalšího, nabytí vlastnictví k nemovitostem , resp. k jinému majetku, u něhož byl vysloven trest propadnutí nebo zabrání. Ustanovení § 23 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, váže však úpravu podmínek uplatňování nároků vyplývajících ze zrušených výroků o trestu propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci, jakož i způsob náhrady a rozsah těchto nároků, na zvláštní zákon, kterým je možno rozuměti zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (§ 19 a § 20), jakož i zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů [§ 6 odst. 1 písm. a)]. Při úvaze o tom, zda právě citované ustanovení § 23 odst. 2 je, či není v rozporu zejména s článkem 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je nutno vycházet z toho, že smyslem a účelem tohoto ustanovení je v prvé řadě také ochrana původního vlastníka, a to především vzhledem k možné námitce vydržení. Ustanovení § 23 chrání tedy právo každého vlastnit majetek potud, že se mu náhrady dostane v každém případě, i když nikoliv vždy cestou naturální restituce.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 28. dubna 1997 sp. zn. IV. ÚS 20/97 ve věci ústavní stížnosti J.L. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 31. 10. 1996 sp. zn. 19 Ca 485/95 o žalobě proti rozhodnutím správních orgánů, kterými byla zamítnuta žádost o záznam v katastru nemovitostí.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové zamítajícímu žalobu na zrušení rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Pardubicích ze dne 26. 9. 1996 čj. 619/95 ZKI stěžovatel uvádí, že byly-li rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 1994 sp. zn. 5 Tz 29/93 zrušeny rozsudky bývalého krajského soudu v Pardubicích ze dne 27. 3. 1959 sp. zn. 3 To 129/59 a bývalého Lidového soudu v Holicích ze dne 8. 9. 1958 sp. zn. T 69/58 o propadnutí majetku v ústavní stížnosti blíže specifikovaného a došlo-li tak k obnovení vlastnického práva stěžovatele k předmětným nemovitostem s účinky ex tunc, měl Katastrální úřad v Pardubicích na základě těchto řádně doložených skutečností rozhodnout o zápisu vlastnického práva stěžovatele do katastru nemovitostí ve smyslu ustanovení § 7 zákona č. 265/1992 Sb. Krajský soud v Hradci Králové porušil tedy svým rozsudkem ústavně zaručené právo stěžovatele vyplývající z

Nahrávám...
Nahrávám...