Nález 41/2009 SbNU, sv.52, K tzv. slovenským důchodůmK aplikaci čl. 20 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení, vyhlášené pod č. 228/1993 Sb.
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 52, nález č. 41
I. ÚS 1375/07
K tzv. slovenským důchodům
K aplikaci čl. 20 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení, vyhlášené pod č. 228/1993 Sb.
Smyslem uzavření Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení nemůže být krácení důchodových nároků vlastních občanů, kterým vyšší důchodový nárok vzniká nezávisle na takové smlouvě podle vnitrostátních předpisů. S ohledem na tento právní názor, vyslovený nálezem Ústavního soudu (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky), proto není možné, aby žadatel o důchod, který je občanem České republiky, byl oproti jiným občanům České republiky diskriminován jen v důsledku specifické okolnosti mající svůj původ v zániku tehdejší československé federace.
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera- ze dne 3. března 2009 sp. zn. I. ÚS 1375/07 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. E. E. proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. března 2007 č. j. 3 Ads 21/2006-44 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. prosince 2005 č. j. 41 Cad 124/2005-22, jimiž byla zamítnuta stěžovatelčina správní žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ve věci stěžovatelčina starobního důchodu, za účasti České správy sociálního zabezpečení jako vedlejšího účastníka řízení.
Výrok
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2007 č. j. 3 Ads 21/2006-44 a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2005 č. j. 41 Cad 124/2005-22 se ruší.
Odůvodnění
Svou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení shora označených rozhodnutí orgánů veřejné moci. V ústavní stížnosti uvedla, že vychovala dvě děti a za trvání Československa pracovala u zaměstnavatele se sídlem ve slovenské části tehdejšího státu. Při rozdělení Československa si zvolila české občanství, a je tedy českou občankou. Věku 55 let dosáhla dne 13. 5. 1995 a tohoto dne jí také vznikl nárok na důchod. V době mezi 1. 3. 1994 a 30. 6. 2004 byla zaměstnána u zaměstnavatele se sídlem v České republice. Dne 31. 5. 2004 podala žádost o přiznání starobního důchodu. Slovenská Sociálna poisťovňa přiznala stěžovatelce, za dobu odpracovanou u zaměstnavatele se sídlem ve slovenské části Československa, starobní důchod 10 574 Sk, Česká správa sociálního zabezpečení pak za odpracovanou dobu v České republice, ode dne 1. 7. 2004, částku ve výši 3 089 Kč. Toto rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení napadla stěžovatelka správní žalobou, se kterou byla před krajským soudem i před Nejvyšším správním soudem neúspěšná.
Stěžovatelka upozornila na skutečnost, že dochází k opakovanému porušování závazných nálezů Ústavního soudu. Při výpočtu starobního důchodu byla porušena její základní práva, zejména čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čl. 3 odst. 1 Listiny, ve spojení s čl. 30 odst. 1 Listiny. Podle odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu, vzhledem k tomu, že stěžovatelce vznikl nárok…
