dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 41/2000 SbNU, sv. 17, K odstupnému při skončení pracovního poměru z důvodu úmrtí zaměstnavatele

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 17, nález č. 41

I. ÚS 395/99

K odstupnému při skončení pracovního poměru z důvodu úmrtí zaměstnavatele

Podle § 60a odst. 1 zákoníku práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. a) až c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů, náleží při skončení pracovního poměru odstupné ve výši dvojnásobku průměrného výdělku. Z textu § 46 odst. 1 písm. b) vyplývá, že zákonodárce počítal při výpovědi dávané zaměstnanci s okolností zániku zaměstnavatele, i když zřejmě podle původního znění § 8 zákoníku práce měl na mysli jako zaměstnavatele socialistické organizace. Po provedené novelizaci tohoto § 8 však zákoník práce definici upravil tak, že zaměstnavatelem se pro účely zákoníku práce rozumí právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají fyzické osoby, a tuto novelizaci je třeba respektovat i při výkladu § 46 či § 60a zákoníku práce.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 21. března 2000 sp. zn. I. ÚS 395/99 ve věci ústavní stížnosti F. O. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 27. 5. 1999 sp. zn. 8 Co 1427/99, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci z 29. 3. 1999 sp. zn. 4 C 924/97 ohledně stěžovatelovy žaloby na určení, že ke dni úmrtí jeho zaměstnavatele existovala vůči němu stěžovatelova pohledávka, a návrhu na částečné zrušení § 60a odst. 1 zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 5. 1999 sp. zn. 8 Co 1427/99 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 29. 3. 1999 sp. zn. 4 C 924/97 bylo rozhodnuto v právní věci navrhovatele (nyní stěžovatele) F. O. o dlužnou mzdu a náhradu mzdy tak, že se určuje, že ke dni úmrtí J. H. (jeho zaměstnavatele), tedy ke dni 26. 6. 1995, existovala pohledávka navrhovatele vůči J. H. ve výši Kč 10 865, a návrh, aby bylo určeno, že ke dni úmrtí J. H., tedy ke dni 26. 6. 1995, existovala pohledávka navrhovatele vůči J. H. ve výši Kč 11 202 se zamítá (kromě toho, že se žaloba zamítá proti druhé odpůrkyni).

V odůvodnění svého rozsudku soud vycházel ze zjištění, že navrhovatel dne 29. 8. 1994 uzavřel se stavební firmou J. H. pracovní smlouvu a dne 1. 9. 1994 vznikl jeho pracovní poměr. Dne 26. 6. 1995 J. H. tragicky zemřel a tato okolnost měla za následek faktický zánik zaměstnavatelské firmy, když dědicové po něm dědictví odmítli a dědictví jako odúmrť připadlo státu. Vzhledem ke skutečnosti, že J. H. byl ženatý, neměl zrušeno a vypořádáno bezpodílové spoluvlastnictví manželů, byla dána pasivní legitimace druhé odpůrkyně.

Vůči odpůrci České republice - Okresnímu úřadu v Jindřichově Hradci a pozůstalé manželce Z. H. měl navrhovatel pohledávky z titulu nevyplacené mzdy za měsíc duben až červen 1995 a nevyplaceného odstupného ve výši Kč 22 067. Jak soud zjistil, J. H. podnikal jako fyzická osoba na základě živnostenského oprávnění. Když dne 26. 6. 1995 tragicky zahynul, v průběhu dědického řízení jeho dědicové, tj. pozůstalá manželka Z. H., pozůstalý syn M. H. a pozůstalá dcera R. K.,

Nahrávám...
Nahrávám...