dnes je 7.10.2024

Input:

Nález 38/1996 SbNU, sv.5, K výkladu a aplikaci ustanovení § 250f občanského soudního řádu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 5, nález č. 38

I. ÚS 2/95

K výkladu a aplikaci ustanovení § 250f občanského soudního řádu

Ustanovení § 250f občanského soudního řádu tvoří výjimku z principu obecného, znamená prolomení zásady veřejnosti, ústnosti a bezprostřednosti soudního jednání, takže je třeba splnění jeho podmínek vykládat přísně a restriktivně, nikoli toliko gramaticky. Takový výklad ustanovení § 250f o.s.ř. je namístě i z toho důvodu, že soudní řízení o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů podle § 247 a násl. občanského soudního řádu je řízením jednostupňovým, takže eventuální pochybení procesního soudu již obecný soud vyššího stupně napravit nemůže (srov. nálezy Ústavního soudu IV. ÚS 97/94, IV. ÚS 105/94).

Pro postup soudu podle ustanovení § 250f občanského soudního řádu nestačí sama skutečnost, že jde o posouzení otázky právní, neboť musí být splněna i základní podmínka aplikace citovaného ustanovení, totiž aby šlo o případ jednoduchý. „Jednoduchý případ“ však nespočívá toliko v tom, že správní orgán vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu, neboť tento text je v zákoně uveden jen příkladmo, takže existují i jiná hlediska pro posouzení právní věci jako případu, který je či není jednoduchý.

V posuzované věci jde o zcela novou a vysoce závažnou společenskou problematiku, týkající se státního občanství, před niž jsou správní úřady i soudy postaveny, kdy ve srovnatelných případech neexistují precedenty a kdy rozhodnutí v dané věci může mít zásadní význam pro postavení stěžovatele ve společnosti i pro jeho další praktický život vůbec.

Za této - či srovnatelné - situace je proto třeba umožnit každému, aby ve složitém procesu nalézání práva a spravedlnosti osobně vystoupil před nezávislým a nestranným soudem ve veřejném ústním jednání, v němž by měl šanci náležitě hájit své zájmy, přednést svoji verzi věci, argumentovat a tím i působit na očekávané soudní rozhodnutí.

Nález

Ústavního soudu České republiky (I. senátu) ze dne 30. dubna 1996 sp. zn. I. ÚS 2/95 ve věci ústavní stížnosti ing. P.U. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 31. 10. 1994 sp. zn. 38 Ca 4/94 o přezkoumání rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru vnitřní správy, z 11. 8. 1994 č. j. MHMP 70379/OVS 1176/1994 o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí Obvodního úřadu v Praze 2 ze 6. 6. 1994 č. j. 606/4-2571/94, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o vydání osvědčení o státním občanství České republiky.

I. Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. října 1994 č. j. 38 Ca 4/94-13 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Stěžovatel podal ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 1994 č. j. 38 Ca 4/94-13, jímž byla zamítnuta jeho žaloba se žádostí o přezkoumání rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru vnitřní správy, ze dne 11. 8. 1994 č. j. MHMP 70379/OVS 1176/1994, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Obvodního úřadu v Praze 2 ze dne 6. 6. 1994 č. j. 606/4-2571-94. Tímto rozhodnutím bylo určeno, že podle ustanovení § 13 písm. c) a § 17 zákona České národní rady č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, nelze stěžovateli

Nahrávám...
Nahrávám...