dnes je 12.10.2024

Input:

Nález 32/2005 SbNU, sv.36, K rozhodování o žalobě na určení vlastnictvíK ochraně dobré víry

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 36, nález č. 32

II. ÚS 114/04

K rozhodování o žalobě na určení vlastnictví
K ochraně dobré víry

Podle čl. 1 Ústavy České republiky je Česká republika svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Jedním ze základních pilířů právního státu je právní jistota. Pod tímto zorným úhlem musí být posuzovány spory o vlastnictví zejména tam, kde důvody k jeho zpochybnění se nenachází v současnosti, ale v událostech, které se staly před desítkami let.

V předmětné věci vlastníci, kteří užívali předmět vlastnictví nerušeně 40 let, jsou náhle konfrontováni se situací, že jejich vlastnické právo je zpochybňováno na základě okolností, které nijak neovlivňovali a jejichž obsah ani nemohli znát. Naopak ze všech okolností, které jim byly známy, si mohli udělat jediný možný závěr, že svá práva nabyli v souladu s platnými zákony.

Jejich dobrá víra, že právo nabyli od státu v souladu se zákonem, musí být chráněna a nelze v zájmu právní jistoty připustit výklad absolutní neplatnosti právních úkonů, které napříč desetiletími vrací právní vztahy do dávné minulosti.

Nelze připustit takový výklad obecných předpisů, který by vedl k rozšíření majetkových restitucí nad rámec nároků vyplývajících z restitučních předpisů. Takový závěr není v rozporu s dříve vysloveným názorem, že existence restitučních předpisů nebrání uplatňovat majetková práva podle předpisů obecných. Tento závěr totiž platí jen pro ty případy, kdy nebylo možné uplatnit nárok podle restitučních předpisů.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Dagmar Lastovecké - ze dne 23. února 2005 sp. zn. II. ÚS 114/04 ve věci ústavní stížnosti V. P. a M. P. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 29. 4. 2003 sp. zn. 19 Co 97/2003 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze 14. 11. 2002 sp. zn. 8 C 332/2000, jimiž byla zamítnuta žaloba stěžovatelů na určení, že J. P. (v řízení o ústavní stížnosti vedlejší účastnice) není vlastnicí nemovitostí.

Výrok

Rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 11. 2002 č. j. 8 C 332/2000-165 a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 4. 2003 č. j. 19 Co 97/2003-198 se zrušují.

Odůvodnění

Řádně a včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení shora citovaných rozsudků Okresního soudu v Českých Budějovicích a Krajského soudu v Českých Budějovicích. Tvrdí, že těmito rozsudky došlo k zásahu do jejich ústavních práv zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Stěžovatelé se stali na základě dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku, kterou s nimi uzavřel Československý stát, zastoupený Místním národním výborem v K. Ú., dne 8. 3. 1967 a která byla registrována Státním notářstvím v Českých Budějovicích 19. 4. 1967 pod č. j. Reg II. 132/67, společnými trvalými uživateli pozemku parc. č. 2979/6, k. ú. K. Ú. (dále též jen „předmětný pozemek“). Tato dohoda byla uzavřena poté, co jim byl v souladu s tehdy platným ustanovením § 198

Nahrávám...
Nahrávám...