dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 3/1998 SbNU, sv. 10, K mezím, v nichž Ústavní soud přezkoumává rozhodnutí orgánů veřejné moci

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 10, nález č. 3

I. ÚS 232/97

K mezím, v nichž Ústavní soud přezkoumává rozhodnutí orgánů veřejné moci

Nesměřují-li stěžovatelovy námitky proti porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod, nýbrž v podstatě toliko proti hodnocení důkazů provedenému orgány veřejné moci, je namístě uvést, že Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí judikoval, že není součástí soustavy obecných soudů a že mu proto zásadně nepřísluší ani přehodnocování dokazování, jež obecné soudy provedly. Úkolem Ústavního soudu je pouze zkoumat, zda napadenými rozhodnutími orgánů veřejné moci nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvené v ústavních zákonech nebo v mezinárodních smlouvách podle čl. 10 Ústavy.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 13. ledna 1998 sp. zn. I. ÚS 232/97 ve věci ústavní stížnosti Mgr. J. M. proti rozhodnutí Okresního úřadu - okresního pozemkového úřadu ve Svitavách z 22. 2. 1996 č. j. PÚ/R/101/96-Ku a proti rozsudku Městského soudu v Praze z 25. 4. 1997 sp. zn. 38 Ca 125/96 o nepřiznání vlastnického práva k nemovitostem.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Okresní úřad - okresní pozemkový úřad ve Svitavách v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozhodl podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), že stěžovatel není vlastníkem nemovitostí v katastrálním území B., původně patřících jeho rodičům J. a Z. M., a to následujících pozemkových parcel: p.p.č. 394 zahrada o rozloze 919 m2, p.p.č. 395 pastvina o rozloze 414 m2, p.p.č. 397 ostatní plochy o rozloze 194 m2, p.p.č. 398 pastvina o rozloze 334 m2 a p.p.č. 399 role o rozloze 6283 m2 (dále jen „předmětné nemovitosti“). Ohledně spoluvlastnického podílu otce stěžovatele J. M. (tj. jedné ideální poloviny uvedených pozemků) nebyl dán restituční titul a ohledně spoluvlastnického podílu jeho matky Z. M. (tj. druhé ideální poloviny uvedených pozemků) nebyly splněny podmínky § 4 zákona o půdě, neboť původní vlastnice dosud žije a o nároku, který uplatnila, bylo již rozhodnuto.

V odůvodnění svého rozhodnutí pozemkový úřad uvedl, že kupní smlouvou ze dne 7. 10. 1974 N 811/74 prodali původní vlastníci (právní předchůdci stěžovatele) předmětné nemovitosti státu. Nebylo prý prokázáno uzavření kupní smlouvy v tísni za nápadně nevýhodných podmínek [§ 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě], ani přechod vlastnického práva k předmětným nemovitostem na stát v důsledku politické perzekuce nebo postupem porušujícím obecně uznávaná lidská práva a svobody [písm. r) citovaného ustanovení]. Správní orgán rovněž „neuznal ani další možnost uzavření předmětné kupní smlouvy v důsledku přikázání do užívání JZD“ [písm. t) citovaného ustanovení, ve znění pozdějších předpisů]. Pozemkový úřad vycházel ze skutečnosti, že restituční důvod podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě předpokládá současné splnění podmínky tísně i nápadně nevýhodných podmínek. Pojem tísně pozemkový úřad chápe jako hospodářský nebo sociální stav, který doléhá na jednajícího takovým způsobem a s takovou závažností, že učiní úkon, který by

Nahrávám...
Nahrávám...