dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 28/2001 SbNU, sv. 21, K náležitostem žaloby; K určitosti žalobního petitu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 21, nález č. 28

IV. ÚS 456/2000

K náležitostem žaloby
K určitosti žalobního petitu

Podstatné obsahové náležitosti žaloby vyplývají z § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 občanského soudního řádu. To znamená, že z ní musí být patrno, kterému soudu je určena, kdo ji činí a co sleduje, musí být podepsána a datována; konkrétně musí žaloba obsahovat jméno a bydliště účastníků, popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit). Stanovením těchto náležitostí má být zabezpečeno naplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní. Soudní praxe rozhodujícími skutečnostmi rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout, a logicky vyžaduje, aby žalobní petit byl tak přesný, určitý a srozumitelný, aby po jeho převzetí do enunciátu mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí. Případné vady žaloby lze odstranit postupem podle § 43 občanského soudního řádu.

Žalobu nelze považovat za neurčitou, jestliže žalobnímu návrhu nebo jeho části nebude moci být vyhověno proto, že není v souladu s hmotným právem (žalovaný není pasivně legitimován), ani tehdy, jestliže jednotlivé části petitu nemohou vedle sebe obstát (navzájem se vylučují). Podle výsledku nalézacího řízení (především v závislosti na unesení důkazního břemene) obecný soud rozhodne, která z částí žaloby je věcně nedůvodná a zamítne ji (příp. zamítne žalobu v celém rozsahu). Posuzovat soulad žaloby s hmotným právem ještě před tím, než bude požadovaný nárok věcně projednán, soudu nepřísluší. Riziko, že takto formulované žalobě nebude vyhověno, nese v plném rozsahu žalobce. Jestliže bylo v posuzovaném případě řízení před obecnými soudy zastaveno, aniž došlo k meritornímu projednání žaloby, bylo porušeno žalobcovo základní právo domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu (denegatio iustitiae) podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i povinnost soudů poskytovat zákonem stanoveným způsobem ochranu právům podle čl. 90 Ústavy České republiky.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 13. února 2001 sp. zn. IV. ÚS 456/2000 ve věci ústavní stížnosti I. B. proti usnesení Městského soudu v Praze z 31. 3. 2000 sp. zn. 19 Co 132/2000, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 z 29. 10. 1999 sp. zn. 21 C 82/99, kterým bylo zastaveno řízení, v němž stěžovatelka uplatnila nárok na náhradu škody vůči vedlejším účastníkům (v řízení před obecnými soudy v postavení žalovaných).

I. Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2000 č. j. 19 Co 132/2000-25 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 10. 1999 č. j. 21 C 82/99-12 se zrušují.

II. Odůvodnění

Stěžovatelka se včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2000 č. j. 19 Co 132/2000-25 potvrzujícího usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 10. 1999 č. j. 21 C 82/99-12, kterým bylo zastaveno řízení, v němž stěžovatelka uplatnila nárok na náhradu škody vůči vedlejším účastníkům (v řízení před obecnými

Nahrávám...
Nahrávám...