dnes je 29.11.2022

Input:

Nález 22/2000 SbNU, sv. 17, K aspektům restitucí podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů; K nutnosti zkoumat v restitučních sporech nejen výši a způsob stanovení kupní ceny

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 17, nález č. 22

II. ÚS 384/98

K aspektům restitucí podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů
K nutnosti zkoumat v restitučních sporech nejen výši a způsob stanovení kupní ceny

Obecné soudy v rámci závazného právního názoru Nejvyššího soudu vycházejí v dokazování a hodnocení důkazů výhradně ze znění § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a zaměřují se na zkoumání způsobu stanovení a výše kupní ceny předmětných nemovitostí s ohledem na soulad s tehdy platnými cenovými předpisy.

Nelze souhlasit s takto restriktivním pohledem na restituci uplatňovanou v rámci zákona o půdě a je třeba zdůraznit existenci dalších dvou aspektů, které jsou rovněž natolik významné, že je každý obecný soud v rámci úplnosti a komplexnosti dokazování musí vzít v úvahu. Jedná se o skutečnost, že restituenti (oprávněné osoby) byli protiprávně odsouzeni v padesátých letech na základě trestního rozsudku, a tímto způsobem byli připraveni o veškerý majetek, a dále o skutečnost, že byli účastni soudní rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud několikrát zdůraznil skutečnost, že v případě restitucí zemědělských usedlostí je třeba v řízení před obecnými soudy přihlédnout i k právnímu režimu užívání těchto nemovitostí, a to tak, aby pokud je to možné, byl právní režim pozemků i budov stejný, tj., aby náležely jednomu vlastníku. Sjednocením vlastnických vztahů budov i pozemků se předejde v budoucnosti značným problémům v užívání majetku.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 9. února 2000 sp. zn. II. ÚS 384/98 ve věci ústavní stížnosti B. Z. a M. Z. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře z 28. 5. 1998 sp. zn. 15 Co 61/98, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze 3. 5. 1996 sp. zn. 3 C 220/92 o zamítnutí žaloby, kterou se stěžovatelé domáhali určení, že na ně přechází vlastnické právo k nemovitostem.

I. Výrok

Rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 28. 5. 1998 č. j. 15 Co 61/98-323 a Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 3. 5. 1996 č. j. 3 C 220/92-236 se zrušují.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti, která splňuje formální náležitosti podání podle § 34 ve vztahu k § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, brojí stěžovatelé proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 28. 5. 1998 č. j. 15 Co 61/98-323 a Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 3. 5. 1996 č. j. 3 C 220/92-236. Navrhovatelé tvrdí, že těmito rozsudky obou obecných soudů došlo k porušení jejich práva zakotveného v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 90 Ústavy České republiky, když oba soudy shodně konstatovaly,

Nahrávám...
Nahrávám...