Nález 212/2008 SbNU, sv.51, K nároku na vrácení dražební jistoty v případě neplatnosti smlouvy uzavřené ve veřejné dražbě v rámci tzv. malé privatizace

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 51, nález č. 212

II. ÚS 1161/08

K nároku na vrácení dražební jistoty v případě neplatnosti smlouvy uzavřené ve veřejné dražbě v rámci tzv. malé privatizace

Ústavní soud v minulosti v souvislosti s povahou veřejné dražby v procesu tzv. malé privatizace judikoval, že vlastnictví nabývané podle § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, (dále jen „zákon o malé privatizaci“) je vlastnictvím nabývaným na základě smlouvy, kde stát je její stranou a příklep je akceptací nabídky, neboli formální a závaznou deklarací toho, že došlo ke konsenzu [viz nález sp. zn. II. ÚS 303/95 ze dne 4. 2. 1997 (N 14/7 SbNU 99)]. Právní názor, že postup státu podle zákona o malé privatizaci nebyl rozhodováním nositele veřejné moci, ale rozhodováním dosavadního vlastníka majetku v soukromoprávním vztahu o tom, jak se svým majetkem naloží, Ústavní soud zopakoval i v nálezu sp. zn. II. ÚS 93/99 ze dne 3. 10. 2001 (N 141/24 SbNU 13). Z toho lze dovodit závěr, který zastává např. i Nejvyšší soud (viz rozsudek sp. zn. 2 Odon 3/97), že na smlouvu uzavřenou ve veřejné dražbě se obecně vztahují ustanovení o omylu v právních úkonech. Důsledkem omylu může být i neplatnost smlouvy (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 432/96). Byla-li by tedy smlouva uzavřená ve veřejné dražbě neplatná, má vydražitel právo - po odpočtu poplatku za účast na dražbě - na vrácení složené dražební jistoty. Závěr obecných soudů, že není třeba zkoumat důvody, pro které došlo k nezaplacení ceny, není možno, právě s ohledem na možnou neplatnost smlouvy uzavřené ve veřejné dražbě, jednoznačně akceptovat. Ústavnímu soudu v žádném případě nepřísluší hodnotit tuto skutečnost (ta zůstává na posouzení obecnými soudy), avšak obecné soudy tím, že se odmítly zabývat vůbec možností neplatnosti smlouvy, porušily právo stěžovatele na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy) a jejich rozhodnutí vykazuje znaky ústavně zakázané libovůle (čl. 2 odst. 2 Listiny).

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké - ze dne 3. prosince 2008 sp. zn. II. ÚS 1161/08 ve věci ústavní stížnosti JUDr. Ing. J.H. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. ledna 2008 č. j. 11 Cmo 132/2007-271 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20.září 2005 č. j. 53 Cm 80/2001-222, jimiž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba na vrácení částky, kterou stěžovatel zaplatil jako dražební jistotu za draženou provozní jednotku v rámci tzv. malé privatizace, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva financí se sídlem Letenská 15, 110 00 Praha 1, zastoupeného Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, územním pracovištěm Praha, Rašínovo nábř. 42, 120 00 Praha 2, a CIMER, a. s., se sídlem Na Pankráci 58, 140 00 Praha 4, jako vedlejších účastníků řízení.