dnes je 8.11.2024

Input:

Nález 21/2002 SbNU, sv.25, K předmětu řízení před kárným a odvolacím senátem České advokátní komory z hlediska podmínek kárné odpovědnosti advokáta podle zákona o advokacii a z hlediska občanského práva hmotného, jakož i k ukládání kárného opatření v intencích práva na jeho přezkum ve spravedlivém soudním řízení podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 25, nález č. 21

II. ÚS 46/2000

K předmětu řízení před kárným a odvolacím senátem České advokátní komory z hlediska podmínek kárné odpovědnosti advokáta podle zákona o advokacii a z hlediska občanského práva hmotného, jakož i k ukládání kárného opatření v intencích práva na jeho přezkum ve spravedlivém soudním řízení podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

Platná výpověď plné moci (resp. mandátní smlouvy) může zakládat skutkovou podstatu kárného provinění advokáta podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a naopak, výpověď z hlediska občanskoprávního neplatná nemusí být zároveň kárným proviněním. Otázka platnosti takové výpovědi proto není předmětem řízení o kárné žalobě. Tímto předmětem je pouze otázka, zda touto výpovědí bylo spácháno kárné provinění.

Pokuta jako kárné opatření, byla-li uložena kárně obviněnému bez přihlédnutí ke všem předpokladům stanoveným obecně závazným právním předpisem [§ 24 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 244/1996 Sb., kterou se podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, stanoví kárný řád (advokátní kárný řád), ve znění pozdějších předpisů], a jako taková přesto nepovažovaná správním soudem za protiprávní, znamená porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zaručujícího každému právo na spravedlivé soudní projednání a rozhodnutí o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu, včetně uložené sankce.

Principiálně nelze akceptovat konstrukci, podle níž kárný či odvolací senát nebo správní soud vadně uložené kárné opatření, o němž bylo rozhodnuto bez přihlédnutí k obligatornímu právnímu předpokladu jeho uložení, konvalidují poukazem na jeho nízkou výměru.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 25. února 2002 sp. zn. II. ÚS 46/2000 ve věci ústavní stížnosti JUDr. F. P. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 12. 10. 1999 sp. zn. 38 Ca 357/98, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti rozhodnutím kárného a odvolacího senátu České advokátní komory o uložení kárného opatření.

I. Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 1999 č. j. 38 Ca 357/98-40 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Dne 24. 1. 2000 došel Ústavnímu soudu včas podaný návrh ze dne 17. 1. 2000, jímž stěžovatel napadá rozhodnutí obecného soudu citované ve výroku tohoto nálezu. S ústavní stížností spojil návrh na zrušení části ustanovení § 46 odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, (dále jen „zákon o advokacii“) vyjádřeného slovy „advokátů a“.

Senát Ústavního soudu usnesením ze dne 20. 6. 2000 řízení o ústavní stížnosti přerušil a návrh na zrušení části § 46 odst. 4 zákona o advokacii postoupil podle § 78 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, (dále jen „zákon“) plénu Ústavního soudu, které nálezem ze dne 20. 2. 2001 sp. zn. Pl. ÚS 29/2000 návrh

Nahrávám...
Nahrávám...