dnes je 4.7.2022

Input:

Nález 182/2001 SbNU, sv. 24, K postavení oprávněné osoby podle § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 24, nález č. 182

II. ÚS 408/01

K postavení oprávněné osoby podle § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Restituční nárok podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zákon „o půdě“) v případě narušené celistvosti dědictví nelze vykládat v neprospěch závětního dědice tak, že je vyloučen z okruhu oprávněných osob spadajících pod právní režim § 4 odst. 2 písm. a) zákona o půdě. Nelze tak učinit ani v případě, kdyby univerzálnímu závětnímu dědici nebylo vydáno z dědictví ničeho, protože zůstavitel zemřel bez zanechání majetku a řízení bylo zastaveno.

Právně významná pro restituční nárok podle § 4 odst. 2 písm. a) zákona o půdě (univerzální dědic) je skutečnost, aby existovala platná závěť, kterou byl původním vlastníkem potenciálně restituovaných nemovitostí ustanoven univerzální dědic, a aby byla předložena v dědickém řízení. Je právně irelevantní, zda se tak stalo v dědickém řízení původním nebo dodatečném. Dále je nutné, aby podle tehdy platné právní úpravy platilo, že dědictví se nabývá zůstavitelovou smrtí.

Pokud oprávněná osoba tyto podmínky splňuje a své restituční nároky řádně uplatnila, je další osobou oprávněnou po zůstaviteli podle § 4 odst. 2 písm. a) zákona o půdě, a navíc ve vztahu k osobám spadajícím do dalších skupin uvedených v § 4 odst. 2 zákona o půdě je v postavení prioritním. Nezáleží na tom, zda tyto osoby z titulu svého postavení (např. neopomenutelní dědici) již něco z dědictví nabyly. Tyto osoby jsou chráněny obecnou občanskoprávní úpravou ve vztahu k dědictví nebo věcem, které jim byly v dědickém řízení vydány. S ohledem na významový, logický i jazykový výklad § 4 odst. 2 písm. a) zákona o půdě nemůže tato občanskoprávní úprava vyloučit univerzálního závětního dědice z postavení oprávněné osoby podle § 4 odst. 2 písm. a) zákona o půdě.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 28. listopadu 2001 sp. zn. II. ÚS 408/01 ve znění opravného usnesení ze dne 11. prosince 2001 ve věci ústavní stížnosti A. I. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 19. 4. 2001 sp. zn. 38 Ca 309/2000, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy - pozemkového úřadu - ze dne 12. 5. 2000 zn. PÚ 2191/94 o neschválení dohod o vydání nemovitostí uzavřených mezi stěžovatelkou a vedlejšími účastníky.

I. Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2001 č. j. 38 Ca 309/2000-29 a rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy - pozemkového úřadu - ze dne 12. 5. 2000 zn. PÚ 2191/94 se zrušují.

II. Odůvodnění

Stěžovatelka vyzvala podle § 9 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o půdě“) vedlejší účastníky k uzavření dohody o vydání nemovitostí přesně specifikovaných v rozhodnutí pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 12. 5. 2000 zn. PÚ

Nahrávám...
Nahrávám...